Dobrůtka z nudlí

Recept je poměrně jednoduchý. Zvládnou ho i muži. Nejlépe pokrm uvaří ti, co pravidelně a často hulí, lidé s pokročilou sklerózou či jinak narušenou krátkodobou pamětí, neboť je třeba rychle zapomenout, že vařím. Pak už to jde snadno.

Ingredience

  • Nějaký těstoviny, třeba nudle
  • Voda
  • Žida červená omáčka (třeba Albert Quality, ale může bejt i Tesco Value a podobně)
  • Sýr (doporučuji Eidam 5 %, víc se nevyplatí)

Postup

  1. Dejte vařit nudle (zapomeňte osolit vodu)
  2. Dáchněte si
  3. Usněte (jen napůl)
  4. Probuďte se a zapomeňte na vaření
  5. Jděte ledabyle pro kohoutkovou vodu do sklenice, páč je vedro jaksviň
  6. Zjistěte, že vaříte
  7. Podivte se
  8. Usmějte se, protože se vám povedlo, aby těstoviny získaly svou mazlavost a jemnou chuť
  9. Slijte zbytky vody (ale taky nemusíte, v týhle fázi je to fakt jedno)
  10. Vyklopte to na talíř a zalijte červenou omáčkou (jediná dobrá věc z jídla, tak pozor, ať to nesmícháte)
  11. Nastrouhejte tam spolu se svýma slzama sejra
  12. Dobrou chuť. Ideální je sníst nejdřív omáčku, vychutnat si ji a pak se pustit do „spolknutí žáby“.

Polička

Rok, co jsme byli spolu, remcala: „Ta polička by měla být tady. (…) Už přiděláš tu poličku? (…) J8 s vrtačkou neumím. (…) Tak kdy tu poličku konečně pořešíš?“

Nebyl čas. Připomínala mi to minimálně každých 90 dnů.

Rozešli jsme se. Teď mám čas na spoustu věcí, na které předtím nezbývalo. Třeba jet na vodu, postavit hrad z písku, napsat svoje paměti.

Jo, to mi připomíná… Mám doma ve skříni poličku, kterou někdy musím přidělat – až bude čas.

Malej kluk

Možná jednou přestanu bejt malej kluk. Přestanu se zajímat o to, jak vznikla voda a přijmu, že je to kombinace dvou vodíků a jednoho kyslíku. Přestanu se pak ptát, kde se vzaly ty dva prvky a jak to mohlo vzniknout z ničeho. Přijmu fakt na bázi ověřený teorie a přestanu hledat souvislost s nekonečnou přeměnou energie. Protože prostě energie se vzala z ničeho, ale pak už se dá změnit jenom na hmotu a všechno je z ničeho a zároveň teda nic.

Možná začnu bejt dospělej a začnou mě zajímat peníze. Budu vydělávat jako bílej a po práci v kanclu budu počítat, kolik mi zbylo v portmonce na balíček doutníků, který beztak nekouřim, ale když už, tak teda jo. Začnu se zajímat o to, kolik mi zbejvá, nebo přebejvá na účtu dřív jak čtvrtletně a třeba mě i začne pálit těch třicet hadrů, co jsem spálil na Bitcoinech.

Pokračování textu Malej kluk

Ráno

Ranní motanice
a věštby ze zaschlých slz červeného vína
zbědované pohledy na rozsypané doklady a rozkutálené mince
míjení lidí a domů jako v urychlovači
žaludek na vodě
skoro na zvracení
ten včerejší fastfood
vyprahlá ústa
dejte vody pít


Úděsné vyčerpání
a napuchlé tváře
těžká víčka
nabobtnalé kruhy pod očima
zaschlá nedokonalá kružnice z pivní pěny na stole
kde se povalují zbytky brambůrků
slaných tyček
arašídů
a popcornu
vzpomínky na včerejšek
a proplouvání dneškem

Fejeton: Český šmak

Po dlouhé době jsem navštívil obchodní dům na Chodově. Samozřejmě jsem se ztratil na dobrých 20. Informační panel nakonec pomohl překlenout mou frustraci z několika východů a já našel sektor s jídlem. Jako sorry, ale jestli je něco větší bizár, než seriál Tajemství vesmíru, tak je to přesně tohle.


Bistrawveg má hezkou slečnu u kasy, ale jinak prázdno. Ta se usmívá i při pohledu na ostatní pulty, kde se servíruje maso horem dolem. I když co by se neusmívala. Ať si jí kdo chce, co mu chutná a není mu to prosti srsti a nevtírá to ostatním. Nebo to tak nějaký vegan nemá?


Vedle je Thai Land s kýčovitými lampiony ala bordelraum ve Smečkách a nahoře svítí logo meditujícího týpka. Vnitřní klid mu ruší možná jen vedlejší Šmak české kuchyně, kde naklepávají jeden řízek za druhým.


Mexican grill bez grilu v prodejně (nepočítám trouby) působí prostě divně. Safir vedle ještě divněji. Tapety ala u babičky v koupelně, vrtící se maso na kebab a chladnička Pepsi. Typický tradiční „lebanese restaurant“.


Celé atmosféře dodává na půvabu Urbanfresh, kde se máte cítit jako uprostřed pralesa. Hezký… Uprostřed několika set tun železobetonu s výhledem na paneláky a D1 s milionem aut za rohem.


Asi tak 80 % názvů jídel neznám a při pohledu na obrázky mne stejně odradí cena. Volím Šmak české kuchyně. Výpečky vypadají dobře, s porcí jsem vnitřně spokojen. Dokonce to paní nandavá na porcelánový talíř. Čekal jsem plast. A kovové příbory! Tak to jsou ty hvězdičky u obchodních center? Cool… Pití mi paní dává do 0,5 l petláhve. Nepobírám důvod – říkal jsem, že jídlo nechci s sebou. No, nechám si to na doma na výlety.


Jídlo je chutné. Kolem je jen hluk od dalších strávníků. Napadá mne jakse to vrací. Kdysi školní jídelna, dnes obchoďáky. Kolem pobíhá uklízečka a utírá hadrem čisté stoly. Druhá sleduje dění, aby mohla vystartovat. Mám zvláštní stísněný pocit. Já nechci, aby mne takto pozorovala u jídla. Po jídle u pití už to nevydržím a jdu pryč. Ještě, že si ho mohu vzít s sebou v té plastové láhvi.


Každá doba má své kouzlo, ale já vám nevím. Raději příště jídlo v mostecké Severce i když vím, že se po něm osypu.