Je tu ještě naděje,
to jediné nám zbývá,
chtěl jsi stavět ze zlata,
teď je tu jen hlína.

Teď tu ležím ve vaně,
smutně roním slzy,
proč jen všechno nemůže
být tak krásné jako kdysi?

Někdo kdysi prohlásil:
„Nelze žíti bez lásky.“
Na něco však zapomněl
jsou z toho jen vrásky.

Moje oči smutné jsou,
co mi asi hlavou běží?
Chtěla jsi být se mnou,
nešlo to a to ani stěží.

proč ti jenom nemůžu
nabídnout vše co rád bych dal?
může za to láska, říkám,
nerad bych ti lhal.

Vždy jsem tebe miloval,
teď ‚smi‘ řekla nejde to.
Rád bych všechno přerovnal,
co chceš, co chci, co, co, co?!


««« Předchozí text: Mňam mňam Bobík! Následující text: Dohrál jsem SolarWolf »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 9. 09. 2011, 06.21 | Litera | 185x přečteno



comments powered by Disqus