Archiv pro měsíc: Červenec 2010

Oddíl není kroužek, oddílem žijeme!

znak-barevny-200px Spousta lidí si myslí, že
když chodíte jednou za týden na oddílovou schůzku a jedete na výpravu,
automaticky to znamená, že je to zájmový kroužek, podobně jako když
chodíte hrát tenis. Omyl! Oddílem žijete, vznikají zde přátelství na
mnoho let, ba na doživotí…

Abych tedy začal od začátku. Náš oddíl se schází jedenkrát do týdne.
Běžně pořádáme jednu výpravu za měsíc.

Pryč z města

Znamená to, že si zabalíme do batohu věci na přespání plus nějaké to
oblečení a utečeme do přírody. Obvykle někam do ubytovny ve vesnici.
Odřekneme si počítače, iphony, řvoucí hudbu a spoustu obchodů
s akčními slevami. Vyjedeme tedy do klidu. Zde žijeme vlastním životem,
máme celoroční hru, kde na každé výpravě postoupíme dál v nějakém
příběhu, který vyvrcholí na táboře.

Náš oddíl není ten, kde si vedoucí po večerce oddychnou, že přežili
další den, a jdou se opít. U nás to vypadá tak, že jsme občas z dětí
unaveni, ale děláme to pro ně s láskou, stejně jako to dělali s láskou
pro nás naši předchůdci.

Vzhůru do života

kotlik-nahled Děti se snažíme učit věci, které se jim do
života hodí. Umět uvázat alespoň pět uzlů a znát nějakou tu rostlinku
není od věci. Poté je ale učíme i věci, u kterých si vlastně ani
neuvědomují, k čemu jim za pár let budou potřebovat. Už jen to, že
napíší zápis do kroniky, je naučí mnoho. Dokáží si utřídit myšlenky
a poté vytvořit text, který má smysl. S tím má i mnoho dospělých lidí
problémy. A takových věcí je mnoho.

Přerod z dítěte na vedoucího

Já sám za sebe mohu říci, že osm let mezi dětmi mi dalo mnoho. Nedávno
jsem se stal vedoucím a to považuji za další krok k nasbírání dalších
vědomostí a schopností řešit situace. Nyní neřeším co je jaká bylinka,
nebo co je toto za zvíře s rohama. Řeším organizační věci, krizové
situace a nečekané změny programu. Například se stalo, že na schůzce
v zimě, kdy bylo patnáct stupňů pod nulou, jsme se nedostali do
klubovny.

Takže máme asi dvanáct dětí, mrazivé počasí a zavřenou klubovnu. Co
s tím?! Okamžitě jsem musel situaci vyřešit. To je právě příklad
krizové situace. Pokud bych byl v oddíle tři roky a rozhodl se, že mě to
nebaví, nikdy bych to nemusel řešit, ale bylo by to správné a užitečné?
Na to ať si každý odpoví sám. Já jsem rád, že jsem zůstal.

Končíme. Jako děti nebo jako vedoucí?

silnice-nahled Na druhou stranu zase musíte odhadnout, kdy
máte s oddílem skoncovat. Pokud vidíte, že už oddíl nezvládáte, nebo
že se najde více, než snesitelné množství lidí, kteří si myslí, že to
nezvládáte, je zřejmě něco v nepořádku. Není to jednoduché, ale
každý na to dříve, nebo později přijde. Každopádně věřím, že
každý na oddíl a to, co mu dal, bude vzpomínat hodně dlouho.

Samozřejmě děti odcházejí z oddílu dříve, než se stanou vedoucími.
Je to úplně normální. Zda se dotyčný změní z dítěte na vedoucího, to
si zváží sám. Buď postupně přestane jezdit na výpravy, odejde z oddílu
ze dne na den, nebo se nakonec stane vedoucím. Toto rozhodování přichází
většinou mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem. Pokud se dotyčný stane
vedoucím, postoupí do střední kasty. Buď vydrží, nebo po pár letech
odstoupí.

V oddíle jako v životě

Ti co vydrží déle, jsou již takzvaní oldschool vedoucí, kteří se
oddílu jen tak nepustí, protože nejdříve chtějí vychovat své nástupce,
kteří oddíl povedou podobným způsobem a kterým věří, že ho nenechají
zaniknout. Po výchově nástupců se ještě staví do pozice kontrolorů nové
krve. Radí jim a připravují je na svůj odchod.

Autor je nyní vedoucím oddílu Poutníci, jež působí v Praze –
Malešicích.

KOMIX!FEST 2009

V rámci letošního Komiksfestu 09 se konala výstava
slavného autora komiksů Maxe Anderssona. Výstava se točila kolem komiksu
Bosenský plackopes. Po stěnách visely jednotlivé kapitoly komiksu a na konci
byl k vidění generál Tito v lednici, bez jedné nohy. Asi si říkáte,
proč ho tam takto umístili. Je to samozřejmě díky tomu, že se takto
objevuje v comiksu. K vidění byl i model města Sarajeva, které hraje
v comiksu také svou roli.

Celý komix dokonale vyjadřuje atmosféru války v Jugoslávii. Už jenom
to, že zmrzlina se prodává v nábojnicích vyvolá v čtenáři silné
dojmy. Když k tomu autoři přidají ještě placaté psy válející se
volně na silnici a zpustošená města, ponoříte se do knihy, ani
nevíte jak.

tito-v-lednici
Max Andersson je můj oblíbený autor, doma od něj mám 3 komixové knihy,
které jsou v češtině. Měl jsem veliké stěstí, protože jsem se dokonce
s Anderssonem potkal a mohl jsem se ho zeptat, zda má vyjít další kniha
v České republice. Prý je pravděpodobné, že příštím rokem, ale nic
neslibuje.

Video naleznete na webu České
televize