Archiv pro měsíc: Leden 2012

Vnitřní vjemy temné zimy

Běžím, pod nohama černý šafrán šustí,
kdo mě asi z pout mých myšlenek pustí.
Horká krev valí se zpod víček,
já dotýkám se teď svých líček.
Spánek žhne jak plamen v noci,
tlukot srdce v hifi věži.

Nic necítím a jsem sám zotročen,
můj hamižný pocit jest zúročen.
Kamennou slzu střídá ta pravá,
jak když na prsou chovám hada.
Znak výbušnosti, zlosti, bázně,
chci žít zas jako jindy krásně.

Je čas konat činy právě teď,
bojím se, že pohltí mě šeď.
Vře to ve mne, vztek kolem srší,
déšť plný kapek citů prší.
Úctu, mravy, zábrany ztrácím,
drtí je pocity, blázním.

Lehce zvlhlá melancholie,
hrůza, děs, jen pustá prérie.
Co víc teď čekat, co víc jen chtít?
snad jen kousek z tebe tu mít.
Na duši hluboký vryp zeje,
černý stín nad ní ódy pěje.

Horečka, stavy tísně kvílí,
mé sny, já,všechno kolem šílí.
Smutek, žal, bezmocnost shledávám,
kouzelná věc končí, zklamávám.

Smrt si říká Engelchen

Smrt si říká Engelchen je československá filmová
adaptace stejnojmenné knihy od Ladislava Mňáčka, zrežírovaná Jánem
Kadárem a Elmarem Klosem. Film byl natočen roku 1963, je černobílý a
předpokládá u diváka znalost ruštiny, což v dnešní době bývá pro
mnoho lidí značný problém. Některá fakta tedy rusky nehovořícím
divákům unikají, ale i bez znalosti tohoto jazyka film dává smysl a je
možné se do něj vžít a řekněme „vychutnat“ si ho.

Hra se světlem

Terka mi dovolila použít na tento blog fotografie, na nichž jsou zachyceny
zajímavé obrazce pomocí baterky v pohybu. Jedná se o zajímavou techniku,
která využívá nedokonalost lidského oka.

Jistě jste si něco podobného vyzkoušeli s nažhaveným klacíkem
u ohně, ale tohle vypadá také velice zajímavě. Skoro jako z nějakého
sci-fi filmu.

spirala-nahled

Za fotky vděčím Terce Rothové