Archiv pro měsíc: Červen 2013

Oči

Před očima jasno a rozostřený zrak,
nad řádky od Tebe mám jen světlý mrak.
Nedokážu zaostřit na tvá slova líbezná,
inkoust na dopisu rozpíjí slza ukáplá.

Napsal jsem odpověď na to, co jsem nečetl
a doufám, že jsem se trefil, myšlenky ti ukradl.
Prudké světlo mne nutí vzlykat a zavírat oči,
při sklapnutých víčkách noha neví, kam vkročí.

Kolik bloudí po světě takových očí hrdě
a přitom vidí všechno tak nějak sinavě?
Nevím a asi se ani odpověď nedovím,
nemohu je spočítat, když sám nevidím.

oci-13

Tabákový odér

Jemný modrý cigaretový dým se vznášel na
verandě před domkem na periferii velkoměsta. Když ho lehký vánek roznesl
po okolí, uviděla Jonatána Petrův zamračený obličej. „Co se prosimtě
zase tak tváříš?“ „No hádej. Můžeš jednou. Snad nejsi tak blbá,
abys nevěděla,“ odseknul jí. „Prostě mi to vadí, no. Nehledě na to,
že každou cigaretou se likviduješ.“ „A co má jako bejt. Seš snad moje
matka?“ „Ne, fotr.“ „Moc vtipný. Heleď, podívej se na sebe. Ty zase
chlastáš, takže mi nemáš moc co vyčítat.“ „Jonatáno, do prdele,
tohle nemůžeš srovnávat. Tak za prvý, chlastáš taky a za druhý chlast je
uplně něco jinýho.“ „Jo? tak to mi teda vysvětli, ty chytrej. Droga jako
droga, ne? Tak beru obě, když mi chutnaj, ne?“ „No, jenže plíce a cévy
ti to zkurví jedna báseň a nový nedostaneš. Zatimco játra maj určitou
regenerační schopnost. Aby ses uchlastala je na naše poměry prakticky
nemožný.“ „No jo, tak já přestanu až budu chtít dítě.“

„Jasně, ve třiceti. Takže hodláš patnáct let kouřit pět cigaret
denně. Výborný, fakt.“ „To neni pravda, tolik kouřim teprve dva roky.“
„Ježiš, ty mě taky musíš chytat za každý slovíčko.Tak třináct let,
abych byl přesnej. Stejnak je to sračka.“ „To je, ale chutná mi a baví
mě to. A abys byl ještě přesnější, tak s tim počtem cigaret
přidej.“ Petr jen bezděky pokrčil rameny a otevřel si další pivo. Láhev
hezky zasyčela a zátka dopadla s cinknutím na dlaždice.

„Petře, řekni mi, dovedl by sis představit nás dva jako pár?“ „Jak
jako pár, ty vole?“ pousmál se Petr. „No jako ty a já, že bychom spolu
chodili, pak se vzali a měli děti, který bychom vychovali a pak šťastně
dožili až do smrti.“ „Ses posrala, ne? Vždyť se známe od dětství.
A z ničeho nic bychom se jako začali líbat, šukat spolu a na veřejnosti
se tvářit jako zamilovaný páreček? Na to asi seru.“ “ Já ti taky nic
nenavrhuju. Jen jsem se zeptala. Čistě teoreticky,“ namítla Jonatána.
„Aha, tak to pak jó. Já jen, že když se lidi obvykle takhle ptaj, tak tim
myslej ve skutečnosti návrh.“ „Hm, jo. Já to tak myslela, ale teď je mi
to blbý. Promiň. A nebo se stydíš na to kejvnout?“ „Ale hovno stydim.
Jen se mi do toho nechce. Ale vobčasnou mrdačkou bych nepohrdnul. Pořád si
honit toho klacka začíná bejt dost vo ničem.“ „Ty seš prase. Já tady
navrhuju takový sentimentální věci a ty myslíš jen na ten sex. Ale máš
pravdu. Občas by to nebylo od věci.“ „Takže domluveni?“ „Když já
nevim. Ale asi jo. Tak jo.“ Jonatána si zapálila další cigaretu a Petr
šel uvařit konvičku čaje a připravit vodní dýmku.

„Hele, nepřijde ti, že timhle věčnym vysedávánim jenom marníme
čas?“ „Jak jako marníme?“ zeptala se Jonatána s přiblblym výrazem.
„No jako že bychom mohli dělat spoustu jinejch užitečnějších věcí.
Třeba by bylo docela dobrý mít nějakýho společnýho koníčka.“ „Tak
jako na koníčku sem docela často,“ pousmála se Jonatána. „Vo tom do
háje nemluvim. Jako baví mě s tebou šoustat, ale teď sem výjimečně
myslel něco normálního.“ Petr si potáhnul ze šlahounu a v bleděmodré
karafě to krásně zabublalo. Oba ten zvuk milovali. Uklidňoval je a byl
takovou jejich společnou melodií. „Jo, něco jednou vymyslíme,“ po
dlouhé odmlce prohodila Jonatána.

„Chápeš to? Před chvilkou jsme tady seděli, bylo nám ani ne dvacet a
byl před náma celej život,“ prohodila Jonatána tiše jakoby do vzduchu.
„Jako jo, no. Teď máme každej z nás dva parazity, co pobíhaj před náma
a za chvíli zaujmou naše místo. Budou tady v těch patnácti s pivem na
verandě…“ „No to mě šlehhne. Víš jak si budu připadat stará? Už
teď mi z toho začíná hrabat.“ Po zbytek odpoledne oba mlčeli a
zamýšleně se pokoušeli odhadovat, jestli budou jejich děti vést obdobné
debaty jako oni před pár lety.