Archiv pro měsíc: Duben 2014

Samozvaní chudáci

„Bože, jsem tak chudej“,
křižuje se každej druhej.
Nemáme pomalu co do huby,
ti nahoře maj ale způsoby!

Když jsem jim to věřil,
mezi somráky jsem přežil.
Litoval jsem, malém ze šrajtofle solil,
coto ale? Studenej pot mě polil.

Slušná střecha nad hlavou,
maso peče se víc než ročně jednou.
Před barákem stojí celkem slušná kára,
o víkendu jede se tam kde je jejich chata.

Z kredence padá dráhý žrádlo,
žádný prošlý vločky, shnilý maso.
A jogurt není Tesco hodnoty,
je to lepší značka jakosti.

Všichni takoví mají kočky, psy,
krmí je žrádlem střední kvality.
Dovolená u moře, na zájezdu u Pece,
našli snad peníze po prababičce ve válendě?

Ale kdeže, těch peněz je stále stejně,
chce to jenom vidět objektivně.
Jen ten chleba nestojí už sedm padesát,
výplatu máme také větší desetkrát.

Samozvaní chudáci pracují osm hodin denně,
peněz za to mají vcelku slušně.
Mají stejně jako já a přibližně stejně jako ty,
když přijde chvíle, na kterou měli šetřit, jdou na ně mrákoty.

Šedá káva

Mám čím dál těžší víčka
a zbyla mi jen dřina
fialovošedé půlkruhy jinak temno
nad nimi jen vodnaté bělmo
malá černá tečka v něm
utopená celým životem

Sáhl jsem si na štěstí a utopil ho v kávě
můj paragon na naději zůstal ležet kdesi v trávě
Vstaň a zkus hledat seno v kupce jehel
řekl usměvavý pán a vzal roha s bednou perel

Špatně se vstává když nemám nohy
těžko spěchat abych dohnal pána s rohy
recept na život mi nikdo neprodá
tuhle kaši vaří jen ten kdo ho zná