Archiv pro měsíc: Leden 2015

Poprvé za volantem luxusního auta

mercedes-15–2-nahled Měl jsem možnost vyzkoušet
si jízdu v Mercedesu GL série. Nejsem boháč, takže auta, která jsem měl
doposud možnost řídit byly typu Panda, ojetý Opel, starší Ford s vadným
motorem a nejluxusnější bylo Mondeo od Forda. Na předváděcí akci
Mercedesů jsem si vybral největší model, který byl zapůjčení. Sedl jsem
si za volant, vedle si sedla má přítelkyně, na kterou jsem snad udělal
dojem jen v tom, že jsem uřídil cestu od skokanských můstků v Liberci na
Ještěd a zpět bez úhony. Dozadu si sedl technik od Mercedesu. Má první
otázka byla, jakže se auto vlastně startuje. Mělo automatickou převodovku,
což jsem sice očekával, ale netušil jsem, kde co je. Navíc tlačítek,
páček a ukazatelů bylo nejen na místě řidiče asi miliarda. Bylo mi
vysvětleno základní ovládání – tedy jak se rozjet a upravit
sedačku – a rozjel jsem se.

Vzhledem k tomu, že auto mělo dieselový pohon, málem se ve velkém
stoupání zastavilo (tehdy bych už dávno řadil) a poté se rozjelo rychle
jako řidič od PPL. Je fakt, že i na zasněžené cestě s občasným ledem
v zatáčkách se jelo krásně. Nebyl jsem tedy tak drzý, abych si zkusil
auto zastavit v kopci, ale věřím, že kdyby to nebylo na čistém ledu,
rozjel bych se.

Překvapilo mě i jak snadno jsem byl v tomto modelu auta schopen odhadovat
vzdálenosti protijedoucích aut a uvědomovat si, kde auto začíná a kde
končí. Vzpomněl jsem si na svého tátu, který mi nejspíš dodneška
nezapomněl odřený bok auta s přesahy a koulí. Kdyby si byl býval koupil
„Meďoura“, mohlo se mít vše jinak.

Závěrem bych doplnil dojem spolujezdkyně. Ta si prý jízdu užila a když
se podívala na střešní okénko, tak se prý cítila jako v reklamě. Po
vyslechnutí jejich dojmů jsem se pousmál a potvrdil si, že jsem skutečně
vzorový typ mužského pokolení. Střešního okénka jsem si nevšiml.
A vlastně – ani by mě to v tu chvíli nezajímalo. Důležité pro mě
byly pedály, volant a jak jinak, než rádio.

obrazek obrazek obrazek

Dvaadvacítka

Tak jsem dnes jela v tramvaji, v dvaadvacitce. A uvedomila jsem si, ze je
to krasny cislo. A prala jsem jsi, aby me odvezla ne do prace, ale treba nekam
do zasnezenych Alp. A prala jsem si, abych tam stravila alespon tyden
s nejlepsim chlapem na svete. A prala jsem si, aby me pak odvezla zpatky domu,
kde na me bude cekat nejlepsi mama na svete, takova, jakou by chtel kazdej.
A nejlepsi kamaradi, kteri me nikdy v nicem nenechaj.

A ta tramvaj mi povida: pockej. Za tyden budes na bozi dovoleny s bozim
chlapem. A to ostatni taky neni problem. Vzdyt to vsechno mas. Perfektni mamu,
skvely kamose. Akorat, ty vole, nechtej od toho zivota tolik… ja te prece
nemuzu odvezt do Alp!

Autorka: Bára Sirová

SKALP má nový FB Timeline

Strašně Kvalitní Avantgardní Labilní Plátek – komiksové stripy na
motivy oddílového prostředí jsou předělávkou původního komiksu
s názvem Red Meat, jehož autorem je Max Cannon (redmeat.com). Autor stripů
je Opičák.

Komiksy vychází nepravidelně od léta 2013 – LT Poutníci,
Idndiáni.

Facebook SKALPu: https://www.facebook.com/skalp.komiks

skalp-timeline-nahled

Edit: Samozřejmě jsem zapomněl na slovo labilní – asi jsem labilní.
Opravená verze:

tisk-cerna

Rozvaha: Drapela, V.: Přehled teorií osobnosti

Obecně

Kniha Přehled teorií osobnosti od Victora J. Drapely, který byl profesorem
psychologie na Univerzitě jižní Floridy a nyní si užívá důchodu,
popisuje různé pohledy na osobnost. V knize najdeme nejvýznamnější
persony, které se zasadili o teorie osobnosti. Kniha má logickou strukturu.
Začíná tedy Freudem, který jako první zkoumal osobnost a stál za vznikem
psychoanalýzy. V předmluvě Drapela konstatuje, že vzdělání není o tom,
kolik věcí se člověk naučí a zapomene. Vzdělání jest tím, co v nás
zůstane, až zapomeneme většinu z toho, co jsme se naučili či vyčetli
z knih. Tím si obhajuje útlost knihy. Své studenty proto vždy nabádal
k pamatování si klíčových znalostí. Nikoli k veškerým obsahům.

Rozvaha: Fürst, M., psychologie

Obecně Kniha Psychologie, kterou napsala Maria Fürst, rakouská autorka,
zabývající se psychologií a filosofií, je v České republice špatně
dostupná. De mého mínění je to převeliká škoda, protože je velmi dobře
zpracována. Navíc popisuje psychologii důkladně, leč čtivou formou. Oproti
Kernovi (kniha Přehled psychologie) má jiné – a logičtější –
seřazení jednotlivých kapitol. Navíc autorka knihu doplňuje příjemnými
ilustracemi, které dopomáhají k lepší představě probíraných celků
nebo činí obsah zajímavějším. Co v knize postrádám, je podrobné
rozebrání lidského myšlení, a také zmínku o lidské řeči. Jistě by
také nebylo od věci na konec každé kapitoly přidat nějaké shrnutí pro
lepší přehlednost a zopakování si přečteného. Co bych na knize naopak
velmi ocenil, je podrobnější popis toho, jakou roli v psychologii hraje
umění (například dětská kresba) a jak lidské vnímání (a následné
chování) ovlivňují drogy. Kniha je rozdělena do devíti kapitol.