Archiv pro měsíc: Listopad 2018

Papiňák

Je neskutečně těžký probudit se, nasnídat se, vyjít ven,
když vidím, co tu pod pokličkou bublá každej den.

Málokdo je v týhle šťastný době opravdově obrozen,
komu chutná kousek chleba v ústech a nesoudí sám sebe jako vyvržen.

Jsou tu neprostupný sociální barikády,
co ti na to řeknou zatracený paragrafy
– ehm, to je smůla, no, vlastně jedna radost,
odpovědnost za to je konec konců jenom tvoje starost.

Všude kolem stahují se mračna zakomplexovanejch šovinistů,
pořádaj se sjezdy novodobejch fašistů,
na Facebooku vidim u mejch známejch posty vypatlanejch kreténů,
ovlivněnejch řadou nechutnejch protilidskejch extrémů.
Radši bych vyblil 3500 pařátků,
než si přiznat, že je tohle v pořádku.

R: No tak to by jeden chcíp,
snad možná by pak bylo líp.
Střelit si zlatou buchnu a pak nic,
svůj život žít dál bez hranic.

Na drť rozmlácený štěstí rodinný,
každej součástí je chudý městský spodiny.
Samozřejmě každej absolutně bez viny,
kupříkladu jako Jára Čirhán, co prodával holiny,
ač na matech točil válce sáhodlouhý hodiny.
Čtyři ráno, díra v kapse, přišel domu, že je hlava rodiny,
v kuchyni pak sehrál antré veliký.
Zmlátil matku – děvku, kurvu pokaždý,
řemenem pak zahnal do postýlky děti nezbedný,
nejstaršímu nakouřil pak ještě dělo výchovný,
aby poznal, kdo je tady šéfem přestože je zkalený.

Lehnul si pak spokojeně na prosezenej gauč vedle svýho hladovýho psa s argusem
aby do rána řval: „Mám tě, Bože, v píči jako tenhle dokurvenej životní sen!“
Pak se zlitej na zem svalil jako Buddha s lotusem,
prospal další nudnej den,
nevylezl přitom ven.
A co na to politika socek? Každej jen
přitakává – mělo by se, mohlo by se, až jednou, bude se, nejsou prachy, man.

R:

Plameny z kovárny ustavičně žíhající
a kapky z bouřkových mraků za okny se míhající,
matka v koutě bědující,
lokty mezi žebra přijímající,
aby děcka měla rodinu milující.
Avšak tajit se to dlouho nepodaří,
až to soused nevydrží, policie další rány zmaří,
OSPOD se pak snaží dělat všechno, ať rodinný rány svaří,
nakonec ještě chytí synka jak perník vaří
a pak už to máma neskousává, jak se jí ten život maří
a ve schízárně s bílejma se páří.

A co na to psychopati, sadisti,
s perverzními rasity:
„Tak to máme rádi, stejně jako tenzi Sullivan,
když svou matku tiskneš zatímco řve: „Grázle, ven!“

R:

Slyšel jsem o jedný mladý holce kojící,
že ji vyhnal z vlakovýho kupé nágl sedící.
Že má turecký gatě a je sluníčkářka smrdící,
beztak má stopro děcko s negrem naprclý.

Uprchlická krize, morální úpadek či vize,
doba zrychluje se, problémy přehlíží se,
ruka pomoci nezjeví se,
v krizi ryzí charakter objeví se
a ty už dávno víš, že
lidi jsou stále stejný obhajující se svině,
budou brečet nad hroby a nosit na krku kříže
jen dokud další Stalin, Hitler, Putin nezjeví se
aby rozdmýchal druhý dechy jejich míze.

R: No tak to by jeden chcíp,
snad možná by pak bylo líp.
Střelit si zlatou buchnu a pak nic,
svůj život žít dál bez hranic.
Po městě toulaj se děcka z ubytoven,
boty špinavý od hlíny a od hoven,
nikdo nemá páku dostat se z toho ven,
je to pouhý malicherný sen.

Rozhlídni se a uvidíš teens na předloktí pořezaný,
denno denně někde v parku zbongovaný,
frňáky sněhem vysypaný,
nebo jinym shitem poleptaný
a pak mi řekni, je na to něco účinný?
Je to do prdele vážně těžký, když nemaj podporu svý milovaný rodiny!

Matka v Kaufiči do noci je zapykaná,
fotr v Kolbence si špeka zase dává,
babka na průsery vysazená
u bráchy odvykačka nasazená
na drogy nulová daň prosazená.

R:

Škola, že je předstupeň života?
Naučí tě, co je pravda odvěká?
Nech si odcesty tyhle žvásty,
Nikdy jsem neslyšel, kolik stojí pořídit si malý.
Dlouhodobý plánování abys po měsíci bez jobu neřval, nemam žádný money,
tak probůh, půjč mi zase, mami.
Koho volit, jestli lidovýho pána tvrdícího, že vyžene Cikány,
přidá deset na důchod a promění ti v zlato kameny,
nebo radši vyhodnotit, jestli je to vůbec reálný.
Vždyť tohle není normální.

Exekutotoři jako supi za vraty
kdykoli jdou lidi z roboty
politici na to mají bonmoty
ženský musí potom sundat kalhoty
umoří tak stejně jenom úroky
a tak na stůl letí další panáky
v bezradnosti pantáty

R:

V Měcholupech na nádru jsem viděl o půl sedmý ráno sedět v autě vysmažený feťáky,
jehly zabodaný v žíle, chtěli po mně drobáky,
jenže pak se koukám na předvolební plakáty
a kdosi chtěl by vyhnat DROPIN z Bulovky nejlíp někam za státy.

Co tejden za šestičento na plazmě
v dotazníku zalžem všichni tajemně
i když vypadáme průhledně
vystreslý tam jdeme náramně.
Dokolečka dokola,
půjdou všichni dohola.
Za vlasy pak vysypou nám bůra,
čtvrtka nájmu, to je noční můra,
byznys s bydlením podpořen je shůra,
že maj drahý nájmy černý je fakt smůla,
majitelé ubytoven honěj nad tím čůra
a peněz v kapsách převeliká fůra.

R: