Díváš se na mne,
s užaslým výrazem ve tváři,
kdy orel padne,
naše karta se na líc obrátí?
Jsi snad vyvrhel,
společnost tě v své řady nezve?
Jen čekáš ortel,
jež přijde záhy, avšak netuše.

Jít proti proudu,
ostré trny svírají tenký krk.
klanět se moudru,
ustoupit tlaku snadnější než mrk.

Vytrváš snad dál?
Ta cesta bol a útrapy skýtá.
Bude na dně král…
Kdo prožil, ten nás na konci vítá.

Vytrvání ráj,
nevnímajíc pohledy ostatních,
jak tisový háj,
neboť vyváženost ctí je předních.

Jdeme již spolu,
dívám se na tebe až oddaně,
mít tak violu,
ukonejšil bych tě tím tónem skvě.

««« Předchozí text: Aktualizace: Prekérní mizérie Následující text: Google love »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 22. 02. 2012, 19.10 | Litera | 192x přečteno



comments powered by Disqus