Slunce se schovalo za mraky a ptáci utichli, když oceán v tvých očích změnil barvu na tmavomodrou, jakoby se všechny bolesti nahrnuly vpřed, připraveny opustit svět. Když tu jsem ucítila, jak se mě, jen tak, zlehka, jakoby nenápadně dotkla první kapička. Rozhlédla jsem se, abych rozpoznala, odkud přišla ta nebeská slza.

V tom mne zasáhl nekonečný vodopád řinoucí se z oken tvé duše. Oči jsi měl tak jasné a čisté, jako nikdy předtím. Když tu šedivé město rozzářily různobarevné deštníky, které se rychle míjely v ulicích, zatímco se pestrá vůně rozkvetlých květin linula okolím a hlásila přicházející jaro. Jaro, s nímž rozkvétá svět a rodí se nové životy, tak čisté jako tvé krásné oči, které nyní prolévají nekonečné oceány slz, aby vyčistily tvou duši. Podal jsi mi ruku a já jsem ucítila lásku. Jakoby nyní do stínu tvého srdce vstupovalo jasné světlo a jemně vysoušelo tvé slzy.

Opět jsem se rozhlédla kolem a zaznamenala posledních pár kapek, zatímco v dáli již vycházelo slunce za mraky. Svět se usmíval a naše duše byly povzneseny kamsi do světa ráje. Deštníky sklaply a slunce vdechlo jiskru do tvých očí.


««« Předchozí text: Nová spoluautorka blogu Následující text: Sčítání lidu 2011 »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 29. 02. 2012, 04.40 | Povídky, Litera | 190x přečteno



comments powered by Disqus