Normálně na řetězové emaily nereaguji. Otravuje mě to. K jednomu se ale musím v myšlenkách stále vracet. Zaujal mne a po X letech ho zde uveřejňuji.

Email

Datum: 31.10. 2005, 14:49

Byla jednou jedna skupina žabek, které chtěly závodit. Chtěly se dostat na velmi vysokou věž. Na atrakci se přišlo podívat velmi mnoho diváků, aby se nejen pokochali soutěží, ale i povzbudili žabky. Soutěž začala.

Z přítomných diváků nikdo nevěřil, že se některé ze žabek podaří na vrchol věže dostat. Kroutili hlavami a říkali: „Oh, to je příliš namáhavé. Nikdy se jim to nepodaří!“ Ostatní přitakávaly: „To se jim nemůže podařit, protože ta věž je příliš vysoká!“

Žáby začaly zaostávat. S výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš. Diváci křičeli: „Je to příliš únavné! Nikdo se tak vysoko nedostane!“ Jedna žabka za druhou to vzdávaly a otáčely se zpátky. Jen ta jedna pokračovala vytrvale dál. Vůbec to nechtěla vzdát!

Nakonec to vzdal každý kromě té jedné žabky, která se sama s obrovskými ambicemi doplahočila na vrchol věže. Ostatní žabky, stejně jako diváci chtěli vědět, jak se podařilo právě jí to, co všichni ostatní považovali za nemožné.

Jeden divák přišel k žabce a zeptal se, odkud vzala tolik síly, aby se dostala až na samotný vrchol. A tehdy se zjistilo, že vítězná žabka je HLUCHÁ.

No a pak k tomu byly klasické kecy, které ten příběh kazí a brání v přemýšlení…

Ponaučení?
Nikdy nenaslouchej těm lidem, kteří jsou negativní a pesimističtí… …protože Ti kradou nejkrásnější tužby a sny, které nosíš ve své duši!

Vždy mysli na sílu slov, protože všechno, co slyšíš nebo čteš, má vliv na Tvé činy!

Takže:
Buď VŽDY OPTIMISTA!

A navíc:
Buď jednoduše HLUCHÝ, když Ti někdo poví, že neumíš realizovat své sny!

Mysli si:
Všechno se mi může povést, když to doopravdy chci!

Pošli tuhle zprávu dál, některým lidem dodáš aspoň trochu sebevědomí

Zaslala: Hanka, přeposláno od Michala


««« Předchozí text: Rána v trávě - Žalman a spol. Následující text: Rychlý šípy »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Čtvrtek 26. 04. 2012, 09.33 | Povídky, Odjinud | 234x přečteno



comments powered by Disqus