Letos jsem se zúčastnil již podruhé tradičního závodu 24 hodin na koloběžce. Jedná se o recesistický závod amatérů, kteří se chtějí pobavit a projet se na koloběžce. Spolu s dětským oddílem Tuláci jsme se připojili ke stáji Wemena, která je složena z členů a přátel skautského oddílu Skasapa. Celkem za naši stáj jezdilo 23 jezdců, z toho circa 10 jezdilo nejen příležitostně. Za 24 hodin jsme najezdili úctyhodných 450 kilometrů, čímž jsme si vylepšili statistiku za minulý rok.

pravidla stručně

Jednotlivé týmy, které se nazývají stáje, vysílají na okruh dlouhý 2,4 km vždy jednoho jezdce. Dotyčný projede kolečko a zapíše do tabulky u startovní čáry svoji značku. Poté předá koloběžku dalšímu jezdci, nebo jede další okruh. Pokud stáj vyšle dva jezdce najednou, započítává se ujeté kolečko jen jednomu z nich. Která stáj má na konci závodu nejvíce ujetých koleček (nakreslených značek), vyhrává závod a přebírá si putovní kuželku.

kolobka12–3-nahled Začínalo se v pátek v pět odpoledne a končilo se v sobotu téhož času. V pátek večer se vystřídalo na trati nejvíce návštěv, kteří si najezdili něco málo koleček a poté museli domů. Rádi jsme si s nimi popovídali a zdržovali je co nejdéle. Přeci jen v noci jezdit je nejvíce vyčerpávající. Hanka dokonce zůstala přes noc a jezdila až do konce závodu. Za to jí patří čestné uznání.

V noci jsme uložili děti ke spánku a jezdili jsme zhruba do půlnoci. V hodině duchů jsme se rozdělili na trojici Mates, Vojta, Hanka a dvojici Mylun, Opičák. Dvojice si šla lehnout. Mezitím trojice statečných jezdila kolečka. V půl čtvrté ráno se skupinky prostřídaly.

Já s Mylunem jsme se střídali po třech kolečkách. Bylo to ideální. Za ty tři kolečka čekající zcela nezmrzl (byla opravdu zima) a jezdec se rozehřál. Jen prsty jsme při jízdě měli omrzlé.

kolobka12–2-nahled Dopoledne už bylo méně náročné. Střídalo se nás víc a přišla nám posila v podobě Fredyho. Kolečka přibývala a čas utíkal. kolem třetí odpoledne jsem začínal cítit nohy, o kterých jsem už skoro ani nevěděl. Poté přišlo poslední kolečko, které jsem musel ujet rychle, abych stihl „jízdu slávy“. To je jízda, kterou může závodník projet pomalu, protože se do tabulky počítá každé kolečko, které se započne před koncem závodu. To znamená, že pokud vyjede jezdec v 16:59 a vrátí se v 17:10, může se zapsat.

No, bohužel odzvonil konec, když jsem byl v poslední zatáčce, takže jsem si „kolečko slávy“ neprojel. :-(

Naše stáj Wemena skončila desátá z patnácti se 188 kolečky. Já osobně jsem najezdil 33 koleček, což je 84 kilometrů. S cestou do Stromovky a zpět domů to bylo rovných 100. Také jsem pak druhý den ráno nemohl chodit. Naštěstí mi nohy rozhýbalo prolézání kanálů.

Fotogalerie

Další zajímavá fotogalerie je od týmu Yedoo!: 24 h Le Stromovka 2012

Reportáž z nočního koloběžkování i s fotogalerií na Horydoly.cz: Stromovka: 24 hodin na koloběžce

kolobka12–1-nahled

Díky všem zúčastněným, bylo to super!


««« Předchozí text: Václav Hrabě: Infekce Následující text: Zeměpis anglicky »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Neděle 10. 06. 2012, 12.50 | Adrenalin, Akce, Koloběžky | 347x přečteno



comments powered by Disqus