Přináším nejvzácnější šafrán pro Tvou duši,
když se k tobě blíží, rty má trochu sušší.

Již zřel marionetu nádhernou,
již líbal tu tvář láskou ovátou.
safran-pro-dusi
Však cit, jen cit je to, co celá ta léta hledal,
A když jsem ho v běhu lapil, tiše vzlykal.

Mám ho a je tu jenom pro Tebe,
ta vůně vynese Tě nad nebe.

««« Předchozí text: Tríčky s knihou a mobilem Následující text: Dreyfusova aféra »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 3. 10. 2012, 06.14 | Litera | 191x přečteno



comments powered by Disqus