wpp-vitez Mezinárodní a světově proslulá výstava fotografií z prostředí žurnalistiky. To jest World Press Photo. Letos se konal dvanáctý ročník. Rozhodl jsem se výstavu navštívit díky doporučení profesora, který mimo jiné učí i společenské vědy.

Hned na úvod mne výstava, nechci říci zaskočila, jelikož se to dá očekávat, vnukla myšlenku, jež mne provázela celou expozicí.

Naprostá většina vystavených velkoformátových fotografií byla neveselých témat. Pokusím se své dojmy vystihnout kratičkou reportáží.

Vstupuji do prostor výstavy a kupuji si lístek. Zahnu za roh, vidím první výstavní místnost. Největší fotografie, vítězná, první místo, jakožto nejlepší kousek celé výstavy – zoufalý, brečící muž, raněný v bojích Arabského jara, kterého objímá milující matka. Procházím kolem dalších sérií fotek, opět se jedná o ono Arabské jaro. Zdevastované budovy, vystrašené tváře, výrazy zoufalství. Strach a nářek jakoby prostupoval celou místností. Postoupil jsem dále a před očima se mi zjevují otřesné snímky ze Severní Korei. Dětská práce, falešné uctívání místní komunistické garnitury.

Vydechnu a procházím do další místnosti. Vidím litry zvířecí krve, usekané ploutve kladivounů a mnoho kádí s žraločím masem. Na stěně se skrývá fotografie ochranáře, chránícího nosorožce, kteří jsou hromadně vybíjení. Další místnost ukrývá svatby náctiletých a dohodnuté sňatky z méně vyvinutých oblastí světa. Chudoba a skrývaný žal v obličejích lidí, kteří živoří v nehostinných podmínkách zemí třetího světa.

Další místnost, konečně něco kladného, ovšem je to pouze několik fotografií. Sport, hudba, móda a přírodní krásy. A to je vše…

Odcházím z Karolina, kde se výstava koná. Základní myšlenka mne však neopouští. Ovšemže hrůzy světa novináře a čtenáře zajímají více, ale cožpak současný svět tak otřesný? Nemá se snad naše společnost celkem dobře? Žijeme si přeci mnohem lépe než kdy jindy. Alespoň v takové idyle zatím žiji. Nyní se mi však odkrývá nefalšovaná pravda.

Ne, opravdu nechci žít ve světě, před kterým jsem před chvílí opět zavřel oči a šel si koupit cheeseburger do Burger Kingu, jakoby se nic nestalo. Vím však, že stalo. Měl jsem možnost vidět druhou tvář světa a není mi zrovna po chuti. V takové podobě s ním nejsem spokojen.

Mohu ho ale změnit, nebo se o to alespoň pokusit. Ano, začnu dnes. Právě teď. A začnu u sebe! A své teze o lepším smýšlení naší společnosti budu nenásilnou formou šířit dál. Dokud budu mít sil, dokud se svět nezmění tak, aby i na jeho druhé tváři byl úsměv vyjadřující spokojenost.


««« Předchozí text: Maturitní otázky - ZSV Následující text: Červánky »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 12. 10. 2012, 22.46 | Akce | 206x přečteno



comments powered by Disqus