Vzdycky jsem si rikal, ze nejlepsi smrt je skocit a pekne dlouho se proletet. Dnes jsem o tom premyslel a dospel jsem k tomu, ze to je sice super predstava, ale nedokazal bych to. Porad bych mel pocit, ze to preziju, i kdyby to mel byt treba obrovsky panelak a pod nim beton. Mel bych pocit, ze budu navzdy zmrzaceny, ale preziju a zivot by byl strasna otrava.

Vymyslel jsem, ze i prostereleni hlavy bych mohl prezit (jsou o tom zminky). Proto bych skocil pod vlak. Tesne pred tim, nez by projel (nekde kde nema sanci zastavit) a hlavu bych dal pod kola presne na koleje (presneji krk, nez lebku). To by byla jistota…


««« Předchozí text: Fotky se sladkým přáním Následující text: Facebook je mor! »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Čtvrtek 15. 07. 2010, 00.00 | Úvahy | 524x přečteno



comments powered by Disqus