motyl-a-panacek-nahled

Pokoj a čtyři bílé stěny
a ozvěna bez ozvěny
jen tupé údery tužky
a rychlý škrabot nad papírem

V dáli šelestí osamělý motýl
a přec není sám
šelestí hlasitě, však odpovědi se mu nedostává

Slza slzu mine
ruka v ruce zakleslá

Další slza, další, smutný motýl
slzy a žal vidět nejsou

V skrytu duše pevně věří
doufá

Srdce tluče, mysl zmítá
chtěl by letět, chtěl by, panáček
je však přikován

Teď není chvíle na ódy
jen žalozpěvy vhodné jsou

Proč v pohádkách konec nepíše se
a madam smrt skrývá se opodál?

Bodne, kosou bodne
panáček dýchá dál

Nemůže ale, nemůže se skrýt
musí dále jít

Odholání, touha, chtíč,
všechno mine
prázdná dlaň, prázdné dlaně
něco chybí

Pláče motýl, pláče panáček
co naplat, oba nechápou

Oba zdrceni
oba znaveni


««« Předchozí text: Dvorská lyrika ve středověku Následující text: Hudson: Against The Grain »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Neděle 25. 11. 2012, 14.45 | Litera, Básně | 269x přečteno



comments powered by Disqus