Nuceně vážené autority mocensky dobyté, čtěte tyto řádky a zkuste mě alespoň jednou vyslechnout.

I když právě to slovo vyslechnout je jedna z věcí, o které chci psát. Víte, začínáte ve mně vzbuzovat agresi a kalíte mi mysl takovým způsobem, že vidím jen stříbrný proužek v temném poli, skrze který se dá dívat. Podívejte se, už mě pěkně štve jedna věc. Po celá ta dlouhá léta se snažíte udělat z nás, podřízených sobě rovné. Pravdou však je, že jediné kritérium je pro vás nakonec věk. Pletete se však v jedné věci, a to v tom, že to, jak dlouho tady žijeme není kritérium pro sociální intelekt! Tím kritériem je uvažování na úrovni vyzrálého člověka. Schopností reagovat úměrně k nastalým situacím a popřípadě i adekvátní společenské chování.

Panstvo, v patnácti, šestnácti letech bylo zcela běžné, že členové rodiny, dnes nazývané stále děti, pouštěli rodiče do světa za prací. Bez mobilu a téměř bez peněz. A bylo to běžné. V dnešním světě jste si však nastolili takovou ideologii, která hlásá, že člověk, který je teprve na střední škole, není samostatně uvažující člověk. Nedokáže téměř nic závažnějšího vyřešit bez souhlasu vás, autorit. Není kupříkladu schopen být týden sám doma bez zranění (?), zapálení bytu (?), nebo nevím, co vás vede k takovým obavám.

Máte nás za chovance, které je nutno hlídat a dávat nám rady do života, které, jak známo stejně povětšinou poslouchat nebudeme. Zamyslete se, mnou hejtované autority, zjistíte zanedlouho, že je pro nás mnohem přínosnější si věci vyzkoušet třebas třikrát špatně, protože na počtvrté je uděláme dobře. Ozkoušíme si však, co se stane, když něco uděláme špatně. Nechceme vám jen tupě věřit a činit dle vašich nejlepších empiricky (!) nabytých zkušeností. Chceme si, jak se říká, nabít čuňu a prozkoumat i odvrácenou stranu měsíce.

Nikdy si nedobydete naši poslušnost, když v tom nebudeme vidět smysl. Docílíte akorát pohrdání vámi. Budeme vás obcházet za zády jen kvůli vaší spokojenosti a domnění, že konáte správně. Opak je však pravdou.

Vštipte nám dobré mravy, dejte nám pohnutky k dle vašeho úmyslu správnému jednání, ale nenuťte nás k němu. Dejte nám směr, ale nedlážděte nám cestu. My o ni nejen nestojíme, ale zároveň ji nechceme. Budeme ji rozebírat kousek po kousku, dokud si nevybudujeme svou vlastní, i když ze začátku bude třeba nedobrá. Co vaše cesta, je snad ze začátku symetrická? Je každá dlažební kostka rovně? Ne. Stejně jako nebude u nás.

Snažíte se z nás vychovat dospělé. A když postupujeme rychleji, než je vám po chuti, rychleji, než jste si to naplánovali ve svém nákrese, jenž je přiložen k projektu s názvem „Z plodu dospělákem“, je to špatně. Hatí vám to vaše pečlivě modelované plány a víte, že se vám všechno bortí pod rukama. Tak proč se snažit všechno slepovat? Uvědomte si, že se nejedná o hroucení do suti. Jedná se o přestavbu na jiného člověka. Jsme samostatně uvažující bytosti a mnoho věcí chceme jinak. Nebraňte nám v tom!

Pokud se máme chovat dle všech vašich rad, uvědomte si, že po nás chcete, abychom se chovali stejně, jako vy. Kolikrát se chováte hůř, než my. To od vás máme odkoukávat? Máme se chovat stejně? Ne! My si totiž uvědomujeme, co je špatné. A to je jednou ze známek naší, jak vy s oblibou říkáte, dospělosti.

Nezvládneme si dobře přečíst smlouvu a můžeme se utopit v dluzích? Promiňte, to nedokáže valná většina z vás. Neprokoukneme podvod obchodníka a koupíme zmetek nebo věc, kterou nepotřebujeme? Promiňte, to udělá velká většina z vás. Nedokážeme se postarat o byt, aby v něm nebyl nepořádek? Promiňte, to nedokáže spousta z vás. Nejsme schopni pracovat spolehlivě, aby byl zaměstnavatel spokojen s naší prací na plný úvazek? Promiňte, to nedokáže mnoho z vás.

Vaše autorita nespočívá pouze ve větší úrovni životních zkušeností. Zakládá se na tom, že jste starší a společnost jste si nastavili tak, že si tím vydobýváte své mocenské působení.

Nechcete naše názory vyslyšet. A nás to rozčiluje. Máme pocit, že naše uvažování míjíte obloukem. Chcete nám namluvit, že nás posloucháte a našich názorů si vážíte. Je to však fraška. Dobře víme, že chcete, aby bylo po vašem. A když už vám náhodou vyvrátíme vaše mylné tvrzení, zkrátka neslyšíte, nebo vetujete náš návrh stylem „protože proto“. To je přeci ubohé. Buďte k nám upřímní. Chceme s vámi mluvit jako rovný s rovným, tak to akceptujte, když nás k tomu vychováváte.

„Nikdy se ale nedal žádný (je jedno, koho autor myslel, platí to na mnoho lidí) zbavit svého názoru. Byl jsem tehdy ještě dost dětinský a vysvětloval jsem jim šílenost jejich učení, mohl jsem se v jejich kroužku umluvit, domníval jsem se, že se mi musí podařit přesvědčit je o zhoubnosti jejich (vzhledem k tomuto článku nepodstatné př. jm.) šílenství, ale dosáhl jsem jen opaku. (…) Čím více jsem se s nimi přel, tím více jsem poznával jejich dialektiku. Nejprve počítali s hloupostí svého protivníka a pak – když nebylo východiska – prostě dělali hloupé ze sebe. Když jim to nepomohlo, tak správně neporozuměli nebo přeskočili ihned na jinou oblast, říkali pouhé samozřejmosti nebo je přijali a zase ihned převedli na podstatně odlišnou látku, při přistižení se odpovědi vyhnuli a nic přesného nevěděli.“

Prozatímní autority, tímto se s vámi loučím a na závěr vám vřele doporučuji přečíst si knihu Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho.


««« Předchozí text: Průběžně aktualizovaná fotogalerie: Streetart Následující text: Akce Kanál »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 26. 12. 2012, 22.44 | Úvahy, Stížnosti | 234x přečteno



comments powered by Disqus