mafie-13-a-nahled Právě tak trochu nasrán sám na sebe sedím u compu a říkám si, že i kdybych byl největší blbec na zeměkouli, tak se mi to prostě nemohlo stát.

Jdu si dneska domů, odemknu si vchod a říkám si, že si zítra přivstanu, abych zabil svou oběť. Vejdu do dveří, projdu kolem schránek a otevřu si druhé dveře, které vedou na chodbu a ke schodům.

Hned za dveřmi čeká pěkná slečna. Tak vteřinu oba zíráme, když tu mi dojde, že bych neměl koukat na ní, ale zdrhat. Oko mi padne na bílou rukavičku a já už se řítím po schodech do nejnižšího poschodí.

„Dobrý, nechytla mě. Rychle nasadit obrannou rukavičku a je to v poho. Hm, sakra, nějak mi to v rychlosti nejde a mám dva prsty v díře na jeden. No co, kašlu na to, rukavici nasazenou mám. Tohodle pře-nasazování jsem si užil dost v tanečních..“

Vracím se tedy a vítězoslavně ukazuji rukavičku a říkám, že tedy až za půl hodiny. Slečna mě vyvede z omylu s tím, že to teda ne a že v pravidlech je, že rukavička musí být nasazena správně. A že jako jestli jsem četl pravidla. Zklamaně a tak trochu v šoku jsem řekl, že ne, i když záhy jsem si uvědomil, že to tam takto opravdu je.

Zeptal jsem se, jestli tedy chce kartu (protože v pravidlech je něco o domluvě), ale hned jsem zjistil, že slečna bude neoblomná. Odevzdal jsem tedy kartu a slečnu doprovodil k východu (nejprve šla málem do sklepa :D).

Příští ročník si dám obrovského majzla, abych nebyl takový blbec, jako jsem teď. Jediné, co je mi útěchou je, že brách zemřel dříve – dnes dopoledne, takže se mi nemůže (až tak moc) smát.

Slečně gratuluji a teď hurá do záhrobí!!!


««« Předchozí text: Ortel a jeho následek Následující text: Démon »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 13. 03. 2013, 19.53 | Adrenalin | 328x přečteno



comments powered by Disqus