Mlžné výpary z alkoholových kapek na upocených čelech pijanů a nasládlá vůně piva s vínem. Vlasy, které prohrábnul postarší pán na lavici u okna, jsou celé nasáklé těžkým cigaretovým dýmem. Jemný popílek z levných doutníků za poslední drobné se sype přes hrany docela malého popelníčku. Zavoněl odér omamné látky, nejspíš toulen. Line se pomalu skrze veškeré skuliny. Zaplňuje každou skulinu a tlačí před sebou nebohou madam Marijánku. Kdosi rozlil pivo. Je slyšet, jak proud vody dopadá na dřevěnou podlahu. Následuje pravidelné bušení kapek. Poslední kapičky. Káp, káp – Kap. Kdosi se rozčiluje, nadává.

Na stůl přistálo další pivo. A pepermintová brčálově zelená tekutina. Nejeden se ohlédl za šenkýřkou. Přítomné dámy se uchechtly. Čísi hlava dopadla do dlaní ja stole. Malátně pak odvrávoral na toaletu. A zpěv. Ano, zpěv. A zase ticho. Jen cinkání příborů zbloudilých strávníků, již měli na výběr mezi seschlými utopenci a plesnivou tlačenkou.

Hlučné těžké cinknutí pivních pulitrů a bouchnutí o stůl. Opět prázdné pulitry a jedna rozbitá sklenice. Všichni jsou v nevědomí.

Až budeme objímat podlahu v závratích s pocity námořníků a upadneme do totálního bezvědomí, pak vystoupí z prázdné lahve od jinu démon chlastu a až tehdy my konečně budeme žít.


««« Předchozí text: MAFIE 2013 aneb jak jsem se vrátil pro mord Následující text: Citáty neslavných »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Čtvrtek 14. 03. 2013, 14.52 | Litera, Povídky | 255x přečteno



comments powered by Disqus