Vážení profesoři,
známe se již celé roky,
dovolte mi děkovati
za ty Vaše kroky.

Kroky, jež jste učinili
abyste mne naučili
– i když to chtělo píli –
aspoň něco užitečný.

Kéž budu z poznatků
i nadále těžiti,
bez iluzí z bludů
budu nyní žíti.

Chtěl bych při tom odcházení
dárek Vám všem věnovat,
s vtipem jako rozloučení
jako vždy se vzdalovat.

U každého z Vás
jsem se pozastavil
na kratší, delší čas,
snad jsem vhodně zvolil.

Na každého něco sedí,
hláška, nebo reakce,
každý jinak hledí
a jde jinak do akce.

Neberte to hlavně zle,
usmějte se, dárek berte
s nadsázkou jako vše,
však mne přeci znáte.

Nu a já se loučím
už jsem z kola ven,
slza kápne, že už končím,
učte dál, jsem s pozdravem.

A na samotný závěr,
ať neztvrdne Vám morek,
že jsem tady jméno neměl,
podpis: Ondřej Turek

[* images/skola/maturita/dsc-0186-nahled.jpg .(dsc-0186-nahled) [img-center]]

obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek

««« Předchozí text: Výtah z inferna Následující text: Zelené pivko na Zelený čtvrtek »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 24. 04. 2013, 15.58 | Umění, Grafika, Učení | 1196x přečteno



comments powered by Disqus