Sedím a přemítám
o tom, jak ji miluji,
že je špatná odmítám.
Jak pusto je tu v pokoji.

Otevřené okno metlou popohání vlhký vzdoušek. Zhluboka se ho několikrát nadechnu. Mám to rád. Vůbec nejlepší v tomhle jarním počasí je natáhnout se na molo v Zátoce pláňat a jen tak se zavřenýma očima nasávat tu vůni jara. Nechat se unést vlastními myšlenky až někam na druhý břeh stejně, jako plují vlnky po klidné vodní hladině Želivky.

Ukusuji pomeranč a současně si píšu s tebou. I kdybychom si psali úplně o ničem, stačí mi, že spolu komunikujeme. Vím, že tam někde na druhém konci drátu sedíš, nebo se rozvaluješ ve své skvělé a velké posteli. Sice nechápu, co vlastně dělám na své židli u stolu, když bych mohl být vedle tebe, ale budiž.

Dojedl jsem pomeranč a dostal jsem chuť na zmrzlinu. Škoda, žádná tu není. Kupodivu… Přitom mám doma zmrzlinovač. Asi si brzy nějakou zmrzlinu udělám. Chtěl jsem prve říct uvařím, ale to by znělo hloupě. Dobrá je kávová s kakaem a kousky oříšků.

V reprácích mi hrají Offspring a mám takovou tu klidovou náladu. Tak akorát na to vzít si na balkon vodárnu a bublat si. Pozorovat přitom, co se děje na chodníku dole. Vyfukovat kolečka a – a být tu spolu. Přitulení k sobě pod jednou dekou, spokojeně si bublat a koukat se na noční scenérii. Povídat si až do rána. Jo, přesně na tohle mám teď náladu. Mám rád tuhle „klidovku“, jak tomu říkám. Nestává se mi to často. A mám ji většinou, když jsem doma sám a nikdo mě neruší.

Přichází jaro. Bude zase svítit sluníčko a pálit nás do zad tak, jak to mám rád. To bude paráda. Už asi tři dny bylo tahle pěkně a přišlo mi, že všichni mají náladu tak o tři sta procent nahoře.

Líný večer mne hladí po tváři
a já vím, že na sebe oba myslíme.
Úplně vidím, jak se ti tvář rozjaří,
že se rádi máme, oba dobře víme.

Koukám na izolepu, co mám před sebou na stole. Že bych si s ní obmotal celou ruku? Mohla by to být docela sranda. Hm, nebo taky ne. Už mi není pět. Občas je to ke škodě. Vzal jsem namísto toho růženín. Je to polodrahokam, který mi kdysi dala teta, kterou jsem měl skutečně rád. Prý má přinášet lásku. Vzal jsem ho tedy, pevně sevřel a představil si mou milou. Zdalipak to funguje i na dálku a spojili jsme se?

A taky mám náladu na to zahrát si takové ty klidové, tišší písničky na kytaru. A nebo ty romantické oplodňováky typu Vymyslel jsem spoustu nápadů. Bohužel je už moc pozdě a nechce se mi rušit sousedy. Tak si je aspoň pustím v počítači a budu si do toho broukat, i když to ani zdaleka není ono.


««« Předchozí text: Charles Bukowski: Kalhotky Následující text: Giovanni Boccacio: Dekameron/Den prvý/Úvod »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Sobota 6. 07. 2013, 01.19 | Litera, Povídky | 180x přečteno



comments powered by Disqus