Bez názvu je tato báseň,
bezduchá jak večerní lázeň.

Jenom tak sedim,
proč ji píšu nevim.

Metro jede po svejch kolejích
a trpký výrazy lidí pokojných.

Všichni tak blbě čumíte,
jenom do prázdna civíte.

Pustil sem sednout nejakou starou bábu,
dělam to ani ne tak ze slušnosti, jako spíš ze zvyku.

Aspoň někdo, jste banda idiotů,
co si nevšímá, drží se jen vlastních kokpitů.

Na Příkopech čekam na Davida,
zajdeme zase jednou na pivo.
Dáme Kozla nebo Bernarda,
máme prostě pohodu, ty nádivo.

Čumim na nějakou ženskou
ne na pěknou, spíš zralou.

Kupuje si lístek v tom posranym žlutym automatu,
očividně je ochotná zaplatit tu přemrštěnou sumu.

Zanedlouho jsme se dostali na Petřín
a pijeme Gambrinus, pivo větřim.

Jedenáctka je pivko luxusní,
desítka je rázem sračka epesní.

Čtvrtý ani nedopiju, chce se mi chcát,
David mě předběhl, snad nešel srát.

Achich ouvej, ať už se vrátí,
já jdu místo hlídání věcí chcáti.

Rozhodlo se mezi náma,
že nejlepší volba je vodárna.

A už jsme v čajce,
guana chutná sladce.

K tomu pijem vcelku dobrej mošt,
pozoruju uhlíky a rozžhavenej rošt.

Přichází Marie, Davidova přítelkyně.
Dlouho jsem ji neviděl, je to zpestření milé.

Nakonec jedu dvaadvacítkou domů,
vidím kvanta líbajících se párů.

A co je mi kurva do nich, já mam tu svou,
ta jediná mě zajímá, já jedu tmou.

Osvětlenej autobus mírně drncá,
ať už je proboha ta Jesenická.

K večeři bude zase chleba,
nic extra to neni, no a?

Já do postele sám klidně uléham
a na mojí Barču, co je daleko vzpomínam.

Tahle báseň nemá nic dostat ven,
je poklidná jak tenhle celej den.


««« Předchozí text: ČJ - umělecké jazykové prostředky Následující text: Průtrž mračen »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Neděle 28. 04. 2013, 09.55 | Básně, Litera | 181x přečteno



comments powered by Disqus