Černý beran na pokraji rodinné pasti, co vzdal prorážení zdi svými rohy, kteréžto chtěly se utkati s úhlavním nepřítelem osobní svobody a vlastního rozumu, víře v utilitarismus a snahy učinit rozhodnutí takové, by mělo svou logiku a smysl, zanadával, avšak posléze seznal, že ani to nepohne s dnes večer tak ošklivou dominantou, jako je mlýnek na slova, která mele s nehynoucí vytrvalostí stále dokola, bez jediného pozastavení nad tím, že sama nemá jediné ucho, kterým by třebas slyšela, co se jí beran snaží vysvětlit, a proti čemu se skutečně staví, co si vyprošuje a co mu na celé záležitosti vadí, a proto se jal konati činy namísto plných slov a beze strachu před zvětšujícím se mlýnkem otočil se na kopytě o sto osmdesát stupňů, nakročil si a s pozdvihnutou hlavou kráčel svižným krokem směrem ku dveřím, za jimiž se klenula chodba s východem malým, však prostupným pro berana, který si to šinul hrdě vstříc osudu, který ho čekal na svobodné půdě venku a přitom myslel na to, jak zbytek večera protančí a zapomene snad na bol, který ho zasáhl trefně, a na to, že konečně opět uvidí lilii, co mu tak chyběla, beze zájmu o ostatní zbylé růže, neb masku krásy růží odhalil již dávno a zjistil, že jsou skutečně všechny stejné, i když vypadají každá jinak a mají jiná zbarvení; jen lilie je tak čistá svou nevinnou prostotou, že je oproti růžím opravdovou krásou zvěčněnou v její vlastní podobě, a proto si zvolil právě ji, aby s ní mohl protančit večer a nakonec přivoněl k jejímu krásnému květu, neb jedině tak mohl jít zpátky domů, aby poklidně a s jemně zamotanou hlavou mohl spočinout na své lóže, kde si právě nechává ve svém snění zdát o své krásné lilii.


««« Předchozí text: Romantické tajemno Následující text: Cenné obrazy, jak je neznáte »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pondělí 4. 11. 2013, 00.12 | Povídky, Nezařaditelné, Litera | 206x přečteno



comments powered by Disqus