NEZÁLEŽÍ NA TOM, CO SE DĚJE,
ZÁLEŽÍ JEN NA TOM, CO JE V NÁS,
ČLOVĚK POTKÁ ZMETKA DARMODĚJE,
TEN VŽDY PŘIJDE VČAS.

NIKDY BY TĚ NENAPADLO,
ŽE PŘIJDE TAK ZÁHY,
MYSLEL SIS, ŽE VŠE OPADLO,
TĚŠIL JSI SE Z ODMAZÁNÍ.

ODMAZÁNÍ SKUTEČNOSTI,
NEVNÍMAJÍC MINULOST,
CO POTOM NA VĚČNOSTI,
KDYŽ MÁŠ VŠEHO DOST?

UŽ POKRK BYCH MĚL MÍT
TOHO SVINSTVA KOLEM,
JAK STARÝ VLK V HLOUBÍCH LESA VÝT
NEBO BÝT JEN TROLLEM.

KÉŽ PROCÍTĚNĚ NEUVAŽOVAL BYCH,
NA CELÉM POLI MYŠLENEK,
SVAZEK, KTERÉMU ŘEK´ BYS PŘEPYCH,
VŠECH TĚCH MÝCH VZPOMÍNEK.

LEČ VYBRAL JSEM SI – MUSEL JSEM.
JEN JEDNU CESTU, CO SE LINE
POD ŠIRÝM NEBEM
TAK LÍBEZNĚ A LÍNĚ.

SPOKOJEN JSEM, CÍTÍM TO.
RADOST NA TVÁŘI ROZLÉVÁ SE
VŠAK OBRAZ A NA NĚM – VÍM KDO,
OBČAS ZJEVUJE SE…

ZNÁM NEZAPOMÍNÁNÍ
TO V MYSLÍ PROMÍTÁ SE
MUSEL BYCH BÝT LABILNÍ
ABYCH ZAPOMNĚL TĚ

VŠAK NIKDY BY MĚ NENAPADLO,
ANI V NEJHLUBŠÍCH SNECH,
CO MĚ PRÁVĚ PŘEPADLO
V TĚCHTO TĚŽKÝCH DNECH


««« Předchozí text: Cenné obrazy, jak je neznáte Následující text: Evino jablko »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 8. 11. 2013, 23.40 | Litera, Básně | 156x přečteno



comments powered by Disqus