evino_jablko-nahled Květy zimní noci, které tak nádherně ozařují hřejivá světla letních nálad, podbízivá touha malé dívenky, jež lační po dychtivém objetí vysněného prince ze vzdušného zámku, poletující myšlenka rozprostřená po Hlavním nádraží, plápolající mihotavý plamínek nad otevřeným kahanem na havířově přilbě, dvě nahá těla ve zmatku vášní oddychující na čerstvě povlečené posteli, svižně jedoucí rychlovlak prorážející hektolitry vzduchu, v marastu topící se oči, které měly tu čest okusit druhého sousta z Evina jablka, nevyhnutelný pláč o svačinku okradeného klučiny ve školní třídě, roztavená koule z mikrotenového sáčku, co se vpíjí sama do sebe, jakoby pohlcovala sama sebe, rezavá železobetonová kapsa za živa utopená v moři asfaltové lázně, drásavá hudba rezonující na ušních bubíncích kojence, shluk bezdomovců vraždících pro kůrku chleba, zvracející polomrtvá Lady Black po sežrání smrtonosné dávky prášků na spaní…


««« Předchozí text: Nezáleží na tom Následující text: Koloběžky na ještědu »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 22. 11. 2013, 11.29 | Litera | 178x přečteno



comments powered by Disqus