Voda stojí nebe stojí
ve střehu čekání
voda stojí nebe stojí
jehličí na ztichlé chvoji

Úzkostí svého dechu hnán
do hrudi stísněné
úzkostí svého dechu hnán
do mrákot mžím sklo zadýchán

Nebesa dokořán zejí
veřeje obzorů skřípají
nebesa dokořán zejí
bez konců války do dálek odcházejí

Před víry temnot hloubenými snem
průvanem výšek čišícím
před víry temnot proláklými snem
za nehty se skrýt ve chvatu úděsném

Nehnutost vod jen tichem brázděná
hlubiny zakletí
nehnutost vod jen tichem brázděná
opouští břeh a zapomíná dna

Tak duše visíc těká v halucinaci
hleď plápol její nocí se teď zmítá
tak duše visíc těká v halucinaci
po břitvě sápe se a dněním krvácí

(20.5.1933)


««« Předchozí text: V kanále je hej Následující text: Speed ad: Slow down »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 10. 01. 2014, 19.02 | Básně, Echo | 266x přečteno



comments powered by Disqus