znak-barevny-200px Spousta lidí si myslí, že když chodíte jednou za týden na oddílovou schůzku a jedete na výpravu, automaticky to znamená, že je to zájmový kroužek, podobně jako když chodíte hrát tenis. Omyl! Oddílem žijete, vznikají zde přátelství na mnoho let, ba na doživotí…


Abych tedy začal od začátku. Náš oddíl se schází jedenkrát do týdne. Běžně pořádáme jednu výpravu za měsíc.

Pryč z města

Znamená to, že si zabalíme do batohu věci na přespání plus nějaké to oblečení a utečeme do přírody. Obvykle někam do ubytovny ve vesnici. Odřekneme si počítače, iphony, řvoucí hudbu a spoustu obchodů s akčními slevami. Vyjedeme tedy do klidu. Zde žijeme vlastním životem, máme celoroční hru, kde na každé výpravě postoupíme dál v nějakém příběhu, který vyvrcholí na táboře.

Náš oddíl není ten, kde si vedoucí po večerce oddychnou, že přežili další den, a jdou se opít. U nás to vypadá tak, že jsme občas z dětí unaveni, ale děláme to pro ně s láskou, stejně jako to dělali s láskou pro nás naši předchůdci.

Vzhůru do života

kotlik-nahled Děti se snažíme učit věci, které se jim do života hodí. Umět uvázat alespoň pět uzlů a znát nějakou tu rostlinku není od věci. Poté je ale učíme i věci, u kterých si vlastně ani neuvědomují, k čemu jim za pár let budou potřebovat. Už jen to, že napíší zápis do kroniky, je naučí mnoho. Dokáží si utřídit myšlenky a poté vytvořit text, který má smysl. S tím má i mnoho dospělých lidí problémy. A takových věcí je mnoho.

Přerod z dítěte na vedoucího

Já sám za sebe mohu říci, že osm let mezi dětmi mi dalo mnoho. Nedávno jsem se stal vedoucím a to považuji za další krok k nasbírání dalších vědomostí a schopností řešit situace. Nyní neřeším co je jaká bylinka, nebo co je toto za zvíře s rohama. Řeším organizační věci, krizové situace a nečekané změny programu. Například se stalo, že na schůzce v zimě, kdy bylo patnáct stupňů pod nulou, jsme se nedostali do klubovny.

Takže máme asi dvanáct dětí, mrazivé počasí a zavřenou klubovnu. Co s tím?! Okamžitě jsem musel situaci vyřešit. To je právě příklad krizové situace. Pokud bych byl v oddíle tři roky a rozhodl se, že mě to nebaví, nikdy bych to nemusel řešit, ale bylo by to správné a užitečné? Na to ať si každý odpoví sám. Já jsem rád, že jsem zůstal.

Končíme. Jako děti nebo jako vedoucí?

silnice-nahled Na druhou stranu zase musíte odhadnout, kdy máte s oddílem skoncovat. Pokud vidíte, že už oddíl nezvládáte, nebo že se najde více, než snesitelné množství lidí, kteří si myslí, že to nezvládáte, je zřejmě něco v nepořádku. Není to jednoduché, ale každý na to dříve, nebo později přijde. Každopádně věřím, že každý na oddíl a to, co mu dal, bude vzpomínat hodně dlouho.

Samozřejmě děti odcházejí z oddílu dříve, než se stanou vedoucími. Je to úplně normální. Zda se dotyčný změní z dítěte na vedoucího, to si zváží sám. Buď postupně přestane jezdit na výpravy, odejde z oddílu ze dne na den, nebo se nakonec stane vedoucím. Toto rozhodování přichází většinou mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem. Pokud se dotyčný stane vedoucím, postoupí do střední kasty. Buď vydrží, nebo po pár letech odstoupí.

V oddíle jako v životě

Ti co vydrží déle, jsou již takzvaní oldschool vedoucí, kteří se oddílu jen tak nepustí, protože nejdříve chtějí vychovat své nástupce, kteří oddíl povedou podobným způsobem a kterým věří, že ho nenechají zaniknout. Po výchově nástupců se ještě staví do pozice kontrolorů nové krve. Radí jim a připravují je na svůj odchod.




Autor je nyní vedoucím oddílu Poutníci, jež působí v Praze – Malešicích.


««« Předchozí text: KOMIX!FEST 2009 Následující text: Vector art - OwaikeO »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Čtvrtek 29. 07. 2010, 00.00 | Úvahy, Echo | 317x přečteno



comments powered by Disqus