Použitá literatura: Minimalizace šikany, Kateřina Vágnerová a kolektiv, ISBN: 978–80–7367–611–7, http://cs.wikipedia.org/…/%C5%A0ikana

Definice

Opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace.

Charakteristické vnější rysy šikany:

  • záměrnost jednání
  • nepoměr sil mezi agresorem a obětí (zpravidla vlastní fyzická síla, početní převaha agresorů; psychická převaha nad méně odolným jedincem)
  • samoúčelnost agrese, šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle, zisku (sama agrese je původním a hlavním cílem šikany, protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka, proto mu poskytuje nezastupitelné uspokojení)
  • její opakování (jednorázovou agresi není možné považovat za šikanu v případě, že se agresor a oběť již znovu nesetkali).

Kritéria šikany

  • „viditelnost“ šikany – šikanování zjevné (fyzické útoky, psychické ponižování, vydírání) a skryté (vyloučení ze skupiny), Kolář mluví o šikaně přímé a nepřímé, obsahově je však oboje dělení velmi blízké
  • míra nutné aktivity oběti – pasivní snášení útoků a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora
  • forma útoku – fyzické nebo verbální šikanování, dále i ničení a odcizování osobních věcí.

Tradiční křtící rituály zacházení s nováčky nejsou šikanou v pravém slova smyslu. Od šikany jako takové se odlišují tím, že „slouží spíše zábavě, jsou jednorázové, oběť je podstupuje dobrovolně, ví, že jde o zkoušku, vše se řídí pravidly a zvykovým právem“. Vhodnější je tedy patrně označení „praktiky blízké šikaně“.

Stadia šikanování (definoval Michal Kolář, 1997)

  1. Zrod ostrakismu – mírná, převážně psychická forma násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Není oblíbený, není uznávaný. Ostatní ho odmítají, nebaví se s ním, neberou ho do party. Pomluvy, intriky, „drobné“ legrácky proti němu.

Může k tomu přispět i pedagog. Buď někoho úmyslně preferuje (oblíbenec učitele), nebo ho naopak sráží pro jeho nedostatky.

  1. Přitvrzování manipulace, počátky fyzické agrese – ostatní spolužáci slouží jao „hromosvod“. Odreagovávají se na oběti, zatím mírná fyzická agrese (nemusí to být pravidlem). Psychické násilí graduje.
  2. Vytvoření jádra – utvoření skupiny agresorů, nešikanuje se nahodile, ale systematicky. Objevuje se tzv. falešná solidarita (normou třídy je nebonzovat).

Vzniká pyramida šikanování:

Agresor/agresoři → jejich pomocníci, nohsledi, přisluhovači → mlčící většina, přihlížející → oběť/oběti

Mlčící většina neubližuje, vnímá, že je to špatné, ale oběti nepomohou ani nebonzují („Dobře, že se to neděje mně…“).
Oběť se smiřuje se situací, ale snaží se agresorům vyhýbat (přestávky tráví v jiném patře, není ve třídě, na záchod chodí jinam, než na nejbližší apod.)

Klíčové stádium pro řešení šikany!

  1. Většina přijímá normy agresorů → „…to je normální…“, „…toho mlátí každou přestávku…“, „…to už trvá dva roky…“

I děti, které se vyvíjely morálně odpovídajícím způsobem přijímají normy skupiny agresorů, které jsou nepsaným zákonem.
Oběť přijme svou roli, aniž by se agresorům vyhýbala. Může se dokonce stát, že agresory sama vyhledává – pociťuje jistou závislost. Navenek mohou agresoři působit jako kamarádi.

  1. totalita neboli dokonalá šikana – násilí jako normu přijímají všichni v kolektivu. Dvě sorty ve skupině. Jedna skupina má všechna práva, druhá žádná.

Agresor oběť využívá jako svůj majetek – ztrácí poslední zbytky zábran, nebojí se trestu, nepřipouští si ho. Oběti připadají normy skupiny normální, bere je za svůj úděl.
Oběť agresora brání – prožívá bolestivou „jistotu“ – ví co ji čeká, nepředvídatelnost utrpení je minulostí.

Určení stádií

Počáteční stadium – otevřenost kolektivu, mluví o problémech
Pokročilé stadium – uzavřený kolektiv, ustrašenost, případná zranění oběti vysvětlovány často pochybným způsoběm

Pokročilejší stadium očekáváme zhruba po 3 měsících.

Oběť

Dává si šikanování za vinu, myslí si, že si za to může ona.
Bojí se mluvit – strach, že agresor zvýší aktivitu. Nechce s problémy za rodiči či psychologem, protože se bojí, že situaci vyřeší blbě a situace bude ještě horší. Také se oběť stydí, je ponížena, bojí se, co mu na to řeknou (jsi posera, buď chlap, tak jim to vrať!)
Často si nechá věci líbit – raději ať je klid, ono to přejde. Už je to za mnou.
Chce mít agresory v přátelském vztahu, nechce posilovat nepokoje.
Často se snaží přemýšlet o tom, co dělá špatně vůči okolí, hledá na sobě chyby, které se snaží měnit, ale nepomáhá to.
Často nechce do školy, vymýšlí si proč nejít. Dokonce může mít fyziologické problémy způsobené špatnou psychikou (bolesti břicha, hlavy, horečky,…)
Následky mohou být i po skončení problému. Tzn. například dítě změní školu, už je v klidu a v tu chvíli to na něj padne – uvědomí si, že to vlastně bylo mnhem horší, než si uvědomovalo.

Typy agresorů

1) „Hrubián“ – primitivní, impulzivní, nevybitá energie, kázeňské problémy, narušený vztah k autoritám

Šikanuje masivně, tvrdě, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanu cíleně, zastrašuje jí ostatní

Rodinná výchova: často se projevuje brutalita, agresivita, domácí násilí (agresoři násilí vrací, opakují)

2) „Slušňák“ – kultivovaný, narcis, sevřený, úzkostlivý, sociálně zdatný, navenek slušný, mnohdy prodlouženou rukou autority

Mohou se vyskytovat sadistické sexuální tendence, chová se jako „mozek ubližování“ – má přisluhovače, využívá ostatních s potřebou participace na vlivu a moci „velitele“

Cílené a rafinované násilí a mučení, děje se ve skrytu, beze svědků, je opatrný.

Rodinná výchova: často důsledný a náročný přístup, vojenský dril, nedostatek lásky

3) „Srandista“ – optimistický, dobrodružný, zábavný, sebedůvěra, výmluvný, oblíbený a vlivný, většinou zvýšená potřeba pozornosti (tu si získá uskutečňováním zlomyslností, a škodolibostí vůči obětem)

Zajišťuje „divadlo“ pro diváckou obec" a tím si zajišťuje pozornost a přijetí, snaha vypíchnout „humorné“ a „zábavné“ stránky šikany.

Rodinná výchova: Nebyla zaznamenána významnější specifika, v obecnější rovině subdeprivace (mírnější forma deprivace, dlouhodobě neuspokojované potřeby) a absence duchovních a mravních hodnot v rodině. V chování rodičů lze předpokládat častější ironizující postoje, cyničnost, sarkasmus a výrazný smysl pro černý humor.

Charakteristika přihlížejících – mlčící většiny

Konání bezpráví se postupně stává normálním, protože ani dospělí (autority) s tím nic nedělají.

Nedostatečná či snížená míra občanské statečnosti s rozptýlenou zodpovědností. Původně často pozitivní morální profil, ale podrobí se tlaku agresorů kvůli nedostatku podpory. Před šikanou se cítí paralyzovaní a bezbranní. Snižuje se tak jejich morální a mravní úroveň.

Pokusy o šikanování se jich nedotýkají, nesoucítí s obětí. Se šikanou nesouhlasí, ale neprojevují snahu zabránit útokům trýznitelů. Mají-li výhrady, bojí se agresorů (paralyzovaní). V pokročilých stádiích hodnotí vše s ohledem na svůj prospěch.

  • Na násilí neupozorní
  • Agresory nezastaví
  • Později násilí tolerují
  • V pokročilých stádiích šikany se mohou i aktivně zapojovat

Šikana na pracovišti

Mobbing – znepříjemňování života na pracovišti. Charakteristická je pro ně skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Při rozhodování, zda už jde o mobbing, se užívá tzv. Leymannova pravidla: za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti, jiné pojetí vymezuje mobbing jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny. Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4–8 % pracujících.

Bossing je druh mobbingu specifický tím, že šikany se dopouští nadřízený pracovník. Příčinou bossingu může být strach o vlastní pracovní pozici, obavy, že by ho mohl nahradit jeho podřízený. Spouštěčem může být také „tlak shora“, kdy vedoucí pracovník na podřízeného přenáší frustraci z vlastního neúspěchu.

Řešení školní šikany

S vedením školy, nikdy přímo s agresorem – může se obrátit proti rodiči šikanovaného dítěte. Rodič agresora si nechce přiznat, že jeho dítě je šikanátor.
Řešit vždy s prostředníkem – vedením školy, zřizovatelem, pokud nezabere, tak s policií.
Postup dokumentovat – emaily, screeny obrazovky u kyberšikany atp.

Pološero – Šikana

http://www.ceskatelevize.cz/…sero-sikana/


««« Předchozí text: Po stopách Václava Levého Následující text: Síla slova »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Čtvrtek 13. 02. 2014, 12.51 | Učení | 314x přečteno



comments powered by Disqus