Mám čím dál těžší víčka
a zbyla mi jen dřina
fialovošedé půlkruhy jinak temno
nad nimi jen vodnaté bělmo
malá černá tečka v něm
utopená celým životem

Sáhl jsem si na štěstí a utopil ho v kávě
můj paragon na naději zůstal ležet kdesi v trávě
Vstaň a zkus hledat seno v kupce jehel
řekl usměvavý pán a vzal roha s bednou perel

Špatně se vstává když nemám nohy
těžko spěchat abych dohnal pána s rohy
recept na život mi nikdo neprodá
tuhle kaši vaří jen ten kdo ho zná


««« Předchozí text: Livigno 2014 Následující text: Vladimír Holan: Nepřátelům »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Úterý 15. 04. 2014, 12.49 | Litera, Básně | 203x přečteno



comments powered by Disqus