„Bože, jsem tak chudej“,
křižuje se každej druhej.
Nemáme pomalu co do huby,
ti nahoře maj ale způsoby!

Když jsem jim to věřil,
mezi somráky jsem přežil.
Litoval jsem, malém ze šrajtofle solil,
coto ale? Studenej pot mě polil.

Slušná střecha nad hlavou,
maso peče se víc než ročně jednou.
Před barákem stojí celkem slušná kára,
o víkendu jede se tam kde je jejich chata.

Z kredence padá dráhý žrádlo,
žádný prošlý vločky, shnilý maso.
A jogurt není Tesco hodnoty,
je to lepší značka jakosti.

Všichni takoví mají kočky, psy,
krmí je žrádlem střední kvality.
Dovolená u moře, na zájezdu u Pece,
našli snad peníze po prababičce ve válendě?

Ale kdeže, těch peněz je stále stejně,
chce to jenom vidět objektivně.
Jen ten chleba nestojí už sedm padesát,
výplatu máme také větší desetkrát.

Samozvaní chudáci pracují osm hodin denně,
peněz za to mají vcelku slušně.
Mají stejně jako já a přibližně stejně jako ty,
když přijde chvíle, na kterou měli šetřit, jdou na ně mrákoty.


««« Předchozí text: Vladimír Holan: Nepřátelům Následující text: Mukařov shora »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 23. 04. 2014, 08.31 | Básně, Litera | 206x přečteno



comments powered by Disqus