Kde je ta sláva,
kde je ta říše bez lidí,
kde jsou ta rána,
to se jen tak nevidí.

Mam rád tuhle píseň, kterou moře stále vybublává,
pobrukuji cestou k těm dálavám,
nádherná, jsi tak nádherná.

Prošel jsem trávou,
prošel jsem rosou v šalvěji,
s blažeností náhlou
se nad konvalinkou usměji.

Jako blázen pominutý kráčím krajem rozjařený,
abych mohl v širé dálky volat jenom
mám tě rád, tak moc rád.

Cítil jsem lesy,
přičichnul k lukám širým,
rozplýval se bezy,
i potok zdál se mi milým.

S básní svou já jdu dál světem,
poznávám ho každým mžikem,
abych mohl zblízka vidět,
jak jsi překrásná, tak moc překrásná.

Potkal jsem lišku,
ochočil jsem skunka
pohladil jsem vážku,
a dokonce i mamuta

Běžím zemí krásnou s písní na rtech,
kéž má víčka nezamhouřím
a chválit tě budu dál, chválit dál


««« Předchozí text: Návrhy loga Morgany Následující text: Páv v Klášterci nad Ohří »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Čtvrtek 12. 06. 2014, 00.02 | Básně, Litera | 231x přečteno



comments powered by Disqus