hron-14–007-nahled Na minulé vodě jsme se domluvili, že pojedeme na Hron. S Kájou jsme to naplánovali a v konečném počtu 14 lidí jsme měli jet. Dokonce jsme levně nakoupili bílá trička a Matěj udělal hezkou šablonu a pak je všechny nastříkal sprejem. Vzniklo hezké tématické triko, co si všichni pak první den vzali an sebe. Akorát ta bílá už není bělejší. Den před odjezdem ještě volal Ventý, že mu odpadl háček a potřebuje změnit objednávku z dvou kánoí na jednu trojkánoi. No naštěstí Dronťáci jsou slušňáci a změnili to ze dne na den. Ventý ale zapomněl odhlásit jedno pádlo, barel a vestu, ale to se podařilo ještě během cesty žlutým autobusem do Bánské Bystrice vyřešit. Tam jsme přesedli na bus a jeli do Brezna.

Po příjezdu jsme zjistili, že les, který dle turistických map a fotomap vypadal dobře na spaní má sklon asi 90° a spát tam nejde. Nakonec jsme našli něco na louce nedaleko cvičáku pro psy kde prý občas spí homelessové, ale bylo to OK. Dokonce i ohníček jsme rozdělali. Mysleli jsme, že skupinka v čele s Ventým přijede v 10 večer. No, na nádraží jsme zjistili, že teda ne a budou tam až ráno. Ventý tedy dostal přezdívku Gandalf. Neptejte se proč. :-) Aspoň jsme cestou vylezli na nějakou střechu po požárním žebříku.

Ráno jsme byli komplet. Kája, já (Ondra), Matěj, Bára, David, Marie, Ondra, Ventý, Honza, Kuba, Chumba, Pája a T-frk. Půjčovník nám přivezl vybavení a lodě, my si narvali věci do barelů, upevnili panenku na příď (svině jedna) a vypluli jsme.

Průjezd cikánskýma vesničkama se vždy poznal. Řeka byla tak nějak… ehm.. špinavější. Asi jako průjezd tekoucí skládkou. Po březích naplavené kusy hadrů, molitanů, polysteren a další sajrajty. Příroda byla ale nádherná. Všude kopce a my projížděli údolími.

Další dny střídavě pršelo a večer vždy přišly bouřky. Dokonce jsme za jedné bouřky stavěly nouzově stany na nějakém kotvišti, které bylo naštěstí poblíž.

hron-14–017-nahled Jeden den jsme přijeli do kempu, kde byl majitel, který „snad spal v knihovně“, jak trefně poznamenal Chumba. Řekli jsme si, že dáme pivko a pojedeme k dalšímu kempu, páč s ním tam nebudeme. Mezitím, co jsme čekali u piva, než přestane pršet, zvedla se hladina a moje a Báry loď uplavávala. Majitel nám samozřejmě radil. Nejdřív ať se honza nevrhá do vody a běží po břehu a dál už nevím, protože jsem běžel pro loď. Kuba jel po vodě. Nakonec ji nějak doplul a navedl do vrbiček, kde se sekla o větve a tam jsme ji uvázali. Vysloužil si za to litr a půl Kelta (moc dobré slovenské pivko).

Ve čtvrtek bylo počasí k večeru lepší, a tak jsme pluli i za tmy. Dopluli jsme do kempu Šášovské podhradie. Tam jsme si udělali oheň a konečně něco jiného než suché čínské polívky a nevařené fazole z konzervy (bez vařiče se dělá oheň v úplném mokru blbě). Domluvili jsme se, že nám nic neudělá, když lodě vytáhneme až na kopeček, protože á pršet. V noci děsně lilo, dle předpovědi, kterou mi poslala máma. „V noci bude plavák, další den bude hezky.“

hron-14–027-nahled Ráno půjčovna rozeslala SMS se zákazem plavby, protože SHMÚ vyhlásil první povodňový stav a že sváží lodě zdarma. Vylezl jsem ze stanu a šel se kouknout na řeku, jestli je to tak zlé. Potkal jsem T-frka, co měl špatnou zprávu. Odneslo to dvě lodě. David byl prý „línej“ a říkal si, že tolik voda nestoupne. Druhá loď se na to vykašlala asi dost podobně. Takže průser. Hledali jsme je na břehu, ale nikdy dál nebyly. Volal jsem tedy do půjčovny, kde jsme řekl, co se stalo a ať přijedou.

Vyklidili jsme lodě a barely, vše vrátili a je teď napsané „Uznanie dlhu“, kde máme za lodě zaplatit přes 1.000 €. Uvidíme ještě, jak na to zareagují pojišťovny, protože pojistku, která by se na to mohla vztahovat, měl David a Ventý, či zda se lodě najdou.

hron-14–031-nahled No a pak jsme ještě řešili cestu domů. Nakonec jsme šli pár kilometrů podél hlavní silnice do Žiaru nad Hronom, odkud jel vlak do Bratislavy a odtud do Prahy. Sice ty vyšlo o pár set dráž, než to bylo plánované původně, ale další volné žluté autobusy jely z Bratislavy až v sobotu ráno. V Praze nám Žlutí vrátili dokonce 100% jízdného.

No, hezky se nám dařilo, když už jsme se jednou vyvezli za hranice. Ale co, zase na to můžeme vzpomínat. A hlavně byl taky důvod tu svini panenku rozdupat, umlátit pádlem a nakonec rozřezat nožem a následně vyhodit do plastů. Jen na Bářiných slovech „Ona nám to jednou vrátí.“ asi něco bude…


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Neděle 24. 08. 2014, 15.32 | Foto, Akce | 371x přečteno



comments powered by Disqus