Jsme, co jsme a děláme, co děláme /

R: Chceš vědět, co dělám, když tu nejsi, oukej,
můžu říct jen to, že jsem pěkně hloupej.
Když tu nejsi, děsně blbnu
no a každou srandu prostě prubnu.

Onehdá jsem se pálil o vodu a byl z toho vypálenej jako Jan,
vzal jsem si Pampers a zpíval mlčky pam pa dam pam pam.

Ve spánku obědvám topinky a natírám je asfaltem,
přičemž rozplývám se ve tmě nad horizontem.

Koupil jsem kytku sám tobě, to abych se nesmál,
jenže vzáptí jsem ji za hodinu sežral.

Spolu se všema lidma jsem si hrál na klauny,
chytali jsme při tom papouchy.

Uspořádal jsem megaparty, jen já jsem na ni nepřišel,
raděj jsem na kajaku panelák sjížděl.

Plival jsem dlažební kostky z uší,
roztočil ocelovou silnici muší.

Přijela mne zatknout záchranka,
nasadili mi kolem rukou klepeta.

A tak jsem toho raka sundal a vesele si smutnil dál,
přec jsem byl stále výletního autobusu král.

A co ty, moje Daisy,
pořád chceš vědět, co dělám, když tu nejsi?

R:

Fackoval jsem lososa, když se mnou letěl na meteoritu
a na přímce přejížděl ze strany na stranu.

Píchal jsem tequilu do víčka,
aby mi splaskla zapadlá víčka.

Pak jsem běžel na metonomu pozpátu,
Abba mi hrála metal do spánku.

Vyabstinoval jsem kocovinu
a probral se z cementového bludu.

Kousal jsem si nehty až do morku kostí,
své ambice uvalil k nemilosti.

Prokousal jsem se až k atlantidě,
tak „Pal vodsuď, hajzle!“

Nadával jsem večer, když slunce vycházelo,
nasoukal jsem ocelové trubky do spacáku a to mě vytlemilo.

Oblík jsem si kosmonautské sexy prádlo,
vypíchl si vlasy a šel hledat ztracené pádlo.

Vyhaslo mi stehno a ty radši být se mnou přej si,
poněvadž vidíš, co dělám, když tu nejsi.

R:

Koupil jsem zkaleného dromedára a naučil ho osedlat osla,
rajtujeme na něm všichni dva a kremrole po třech přišla.

Bagroval jsem tunu vzduchu na pasece s motýlkem,
a pak hrál pinčes v krychli s Křemílkem.

Do auta liju šutry, beru plnou uzdu,
zaplatím slídovým šilinkem a jedu na planou brzdu.

Plavím se na tramvaj a autobus krví počůrám,
pak zajdu za Gottem pod most a posnídám.

Močůvka kouřila mi do hlavy
a já kam pořád chodím pít prázdné sudy.

Vize, vize, televize, to je ale krize,
zběsile pošilhávám po výloze.

Rozkopnul jsem šutrem skelnou vatu
a sbalil pěknej bágl na pornchatu.

Běhal jsem po střeše vagonu metra
uprostřed děsně temnýho lesa.

Pokuřoval jsem z vodní pistolky a křičel: „Je to trochu crazy!“
To protože mi zcela došlo, že tu nejsi.

R:

Orosil jsem čínské písmo kýblem sraček
a hnedka jsem si do prdele zapích' klacek.

Pivo jsem exnul na nula celá pátý hokus pokus,
tak to zatracený jabko, Adame, taky okus.

Kvalifikoval jsem se jak pasíř,
obráběl všechny lesby jako kacíř.

Prozřel pod Božím uchem hodně moc málo rychle,
šel si do nonstopáče pročítat bichle.

Ohnivý sáňky jsem rozbil našim dětem,
to aby mohly sedět doma křížem krážem, letem světem.

Vypil jsem zase poprvé černou duhu,
potom žlutou, mrakem drtil bílou tuhu.

Karbanátky padaly z nebe
a já myslel jenom na tebe.

Blankytná brčálová růž mi zakalila hmat,
já přikráčel na pódium stát.

Seděl jsem v polostoji a tokal sjem písně malajsky,
pod krkem pouštěj jsem zhulenýho krocana správně jamajsky.

Jenže pak se zvonek rozdrnčel a rozsvítil mi mysl,
celej svět zas dával smysl.

Otevřela's dveře a smála se hezky: „Pocem,
řekni, co ty tu vždycky děláš, když tu nejsem?!“

R:
R:
R:
R:


««« Předchozí text: Vícenásobné inteligence - můj graf Následující text: Proč dnes tráva nevoní? »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 12. 09. 2014, 18.27 | Básně | 220x přečteno



comments powered by Disqus