Zasychající slza vyroněná z pronikavých modrošedých očí, vzpomínka na krásnou chvíli v letním slunci, veškerá obětavost a cit, naprostá bezmocnost při topení se v rašelině, pád do asfaltových jam, odkud není úniku, průstřel hrudního koše při ztracené lásce, nechutenství vůči ženám a dívkám, pocit zmaru a klesající naděje, prázdný demižon od laciného červeného vína.

Žalostný bzukot včel, odporný dusot koní a strašidelné zvuky temného lesa. Smrad z hnijícího sadu, uvadlé růže na prázdné posteli. Komíhající se lucerna v tmavém pokoji beze stěn, uzavřená místnost bez oken, mrtvá nevinná dívka v bělostných šatech, jen já a můj smutek.

Suché grimasy v potemnělém sále bez obecenstva, uhnané psí spřežení, které nemůže dál. Opuštěný klavír a zavřený lunapark na předměstí. Neprožité vzpomínky a zašlé plány. Zarostlá rozhledna uprostřed lesa, uniforma v poli.


««« Předchozí text: Proč dnes tráva nevoní? Následující text: Nemoc »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 12. 09. 2014, 21.28 | Litera | 144x přečteno



comments powered by Disqus