Kdo chodí na gymnázium Arabská již ví, koho se bude tento nadpis týkat. Tlačmeni (dříve tlačítkáři) jsou studenti oboru programování. Na škole jsou považováni tak trochu za exoty. Tlačítkáři jsou povětšinou poznat na první pohled. Prvním aspektem je vzhled. Tlačmen bývá zpravidla neupravený, obličej má vybledlý od neustále zářící obrazovky, často nosí brýle. Také ho můzete poznat dle trička s nápisem Neverhood, Call of Duty 5, World of Warcraft, batohem s nápisem IT Master či tričkem, kde stojí pod výstřihem tag a následuje počáteční tag body. Z tašky přes rameno mu obvykle vypadávají flashky a čouhají dráty. Všude se vyskytuje výhradně se zapnutým notebookem, případně i vlastním routerem. Pokud mu do třídy náhodou nezasahuje wifi, router zapojí do zástrčky a vesele surfuje spolu s ostatními tlačmeny.

Za povšimnutí stojí, že tlačmen svůj notebook nikdy nevypíná a dokáže na něm pracovat i při chůzi. K uzavření víka notebooku vedou pouze dva podněty. Prvním podnětem je fronta na oběd. S tácem a notebookem by se opravdu těžko dalo projít celou jídelnou. Po skončení oběda tlačmen víko notebooku znovu otevře. Druhým podnětem je vybitá baterie. Pokud tlačmen v tomto případě nemá adaptér, je v troskách. Začíná byt agresivní a snaží se co nejrychleji dostat domů anebo alespoň do knihovny, kde jsou počítače určené studentům. Druhou fází technologického absťáku je rychlé klepání všemi deseti dlouhými prsty na lavici, s rozložením prstů, jako na klávesnici. Třetím a posledním příznakem je slintání, mnutí si očí, škrábání se za uchem, podupávání si nohou do taktu oblíbené metalové písničky, při které programuje. Pokud se ani v této fázi nedostane k počítači, následuje smrt.

Sociální chování

Druhým aspektem je tlačmenovo chování. Bývá tichý a uzavřený ve svém světě, který obsahuje pouze jedničky a nuly. S ostatními lidmi se nebaví a když je to nevyhnutelné, podá co nejkratší odpověď. Pokud tlačmen nemá zájem, tak s ním nic nepohne. Nereaguje na příkazy a žádosti učitele ani svých spolužáků. Tlačmenovi jdou předměty jako programování, matematika, fyzika a počítačová angličtina. Naopak životně nenávidí tělocvik, dějepis, základy společenských věd, biologii a hlavně češtinu. Ve zkratce jsou to předměty, které mu v oblasti informační technologie nebudou ku prospěchu. Tlačmen se chová více či méně podivně. Kupříkladu je možné na chodbě narazit na tlačmena, který v pravé ruce drží plechový hrnek s kávou, kterou si natočil v automatu a levou rukou si pohazuje s velkým hopíkem. Každý tlačmen dokázal před svým patnáctým rokem hacknout webovou stránku svého učitele, shodit celou počítačovou síť na škole, ukradnout test z dějepisu, který byl uložen v počítači jeho učitelky, přesměroval v počítačové učebně stránky Facebooku na Freevideo, nebo alespoň rozeslal na všechny počítače ve škole vyskakovací hlášku: „Lépe si to zabezpečte!“

particka-it-nahled

O tlačmenech se zmiňuje i ředitelka školy Zdeňka Hamhalterová.

Kdo je tlačítkář?

  1. Student, který se ke konci pololetí snaží za každou cenu dotlačit známku z předmětu k lepší variantě
  2. Student, který neustále používá mobilní telefon
  3. Student z Arabské, ze třídy zaměrené na programování

Podle současné „arabské“ terminologie je C) správně. Ovšem z pohledu čtyřiceti předchozích let jde o termín zcela zavádějící.

Vždyť první programátoři vlastně žádná tlačítka nepotřebovali. Používali hlavně dobře ořezanou tužku, měkkou gumu a dostatek papíru na vytváření originálních algoritmů. Možná, že jim by se mohlo říkat „chodiči“ – to proto, že ve volných odpoledních chodili na oblíbený „Karlák“ , aby jim místní sálový počítač na ČVUT sjel jejich sadu děrných štítků.

Ti pozdější absolventi jistě dnes už nostalgicky řeknou, že nejdůležitější nebylo ovládat klávesnici, ale zajistit, aby se staré, dobré, české IQ 151 nepřehřívalo. ( No, důvěrné označení „chladiči“ by se jim určitě nelíbilo ).

Operační systém CPM a první síť, z již zmíněných počítačů IQ, v roce 1988 byly úplnou revolucí. Jestlipak si dnes někdo vzpomene, že překlad jednoduchého programu v COBOLu trval asi 8 minut ? Nezúčastněný pozorovatel by mohl naše bývalé studenty nazvat „nicnedělači“, ale to by jim křivdil. Oni jen z objektivních příčin nemohli dělat nic jiného, než čekat na chybové hlášky.

Po roce 1989 zachvátila i Arabskou vlna PC. Ale pozor, na počítačích nebyla jen tlačítka na klávesnici a na myši, ale objevily se i trackbally. Tím chci pouze podotknout, že nestačí jen umět tlačit, ale také dobře koulet.

A vůbec, když se zaposloucháte do rozhovorů našich programátorů, tak zjistíte, že používání tlačítek lze nazvat mnohem honosněji. Takže oni např. surfují (na Internetu), něco stahují (z Internetu), občas e-mailují, kopírují, scanují, čistí disky, zipují a sem tam mají touhu něco nabořit.

Jak vidno, všechno se mění a vyvíjí, označení pro studenta programování je velmi relativní, ale jedno je jisté – láska k počítačům a k programování na Arabské vždy byla, je a bude.

RNDr. Zdeňka Hamhalterová, Ředitelky gymnázia Arabská


««« Předchozí text: Jak se vyrábí chipsy Následující text: Poznávání rostlin aneb nový styl učení »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pondělí 31. 01. 2011, 17.52 | Echo, Návody, PC | 1345x přečteno



comments powered by Disqus