Knihu Pedagogika volného času od paní doktorky Jiřiny Pávkové jsem si ke své reflexi vybral se zájmem nejen proto, že jsem ji považoval za jeden ze studijních materiálů k přijímacímu řízení na obor s totožným názvem, jako kniha samotná, ale i z toho důvodu, že paní doktorka je nejen spisovatel zabývající se danou problematikou, ale i vyučující na Univerzitě Karlově v Praze, kde jsem se s ní měl možnost potkat.

Pedagogiku volného času bych spíše než knihu popsal jako příručku. Vesměs nemá jiný cíl, než objasnit pojem Pedagogika volného času, seznámit čtenáře s jeho obsahem, náplní a konečně i poselstvím, který by měl správný pedagog volného času mít.

Kniha je určena především1 pro potřeby posluchačů oborů padagogika volného času a vychovatelství a studentů středních a vyšších pedagogických škol. Užitečná bude také pro vychovatele školních družin a klubů mládeže, dětských domovů i vedoucí zájmových organizací dětí a mládeže.

Hned v úvodu autorka vymezuje pedagogiku volného času jako pedagogický obor z různých pohledů a uvádí souvislosti, které vedly k jeho vzniku od konce sedmnáctého století až do přelomu tisíciletí. Závěr úvodní kapitoly se zabývá tím, jak volný čas formuje životní styl člověka. Druhá kapitola se věnuje mimoškolnímu vyučování. Obhajuje jeho funkci z hlediska nejen znalostního, ale i výchovného (mimoškolní zařízení dnes zastupují podstatnou část výchovy, kterou měla dříve v kompetenci pouze rodina). Jsou zde uvedeny nejznámější (a tedy i největší) instituce (či v případě hřišť zařízení) sloužící k mimoškolnímu vzdělávání a popsána jejich materiální výbava. Neméně důležité je v tomto celku popis vztahů mezi vychovatelem a dítětem. Taktéž pak i vymezení hranic a rizik v tomto výchovném systému.

Čtvrtá kapitola se už zabývá více do hloubky mimoškolní výchově a vyučování. Popisuje různorodé zájmové činnosti včetně těch rekreačních a objasňuje jejich funkci. Navazující pátá kapitola poté obsahuje výčet hlavních mimoškolně-vzdělávacích a výchovných institucí. Ve zkratce jsou zde popsány DDM, školní družiny či různé kluby. Následující kapitola navazuje s výčtem prostor a zařízení, které jednotlivé skupiny využívají. Sedmá kapitola se snaží odhadnout budoucí vývoj volného času s ohledem na realizované výzkumy. V poslední kapitole je výčet vybraných právních norem pro práci vychovatelů.

Kniha mi připadá jako vcelku dobrá příručka shrnující většinu institucí. Co však postrádám je ohled na dětské oddíly typu Skaut, MOP, SMOP, ATOM aj. Taktéž je dle mého mínění převeliká škoda, že se kniha soustřeďuje v naprosté většině na děti a opomíjí dospělé, pro které je volný čas nezbytnou součástí života, ač se to tak na první pohled nejeví. Osobně si myslím, že v době stresu a neuvěřitelného pracovního nasazení je právě vhodně organizovaný volný čas prostředkem k relaxaci organismu jakožto i mysli, který potřebuje nejen dítě, ale i dospělý.

1 Nakladatelství Portál: Pedagogika volného času (obsah) [online]. © 2005 — 2014 Portál, s.r.o. [citováno 22. 11. 2014]. Dostupné z WWW: <http://www.portal.cz/…s/detail.php?…>.


««« Předchozí text: Tvořivost a hravost pedagoga volného času Následující text: Pěna »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Úterý 9. 12. 2014, 16.56 | Učení | 558x přečteno



comments powered by Disqus