Postrádám tě tady a teď asi jako klíče před domem. Když se chceš dostat dovnitř. Cítit teplo domova. Tak jako já chci cítit tvoje teplo. To, co hřeje líp než kachlová kamna. Mám toho na srdci tolik. Nebyla chvíle na vyprávění. Chtěl bych tě líbat. Zas a znova. A každý dotek našich rtů, každý dotek rukou, aby byl jedinečný. Postrádám tvůj úsměv. Vím, jak je široký. A vím, kdy poodhalí tvé zoubky. Vím, kdy je nechá schované. Rád bych se ti zjevil v tvých očích. Však ty mě tam nikdy neuvidíš. Vidíš sebe v těch mých. Jako bychom měli skutečně druhou část sebe v tom druhém.


««« Předchozí text: Poblita Následující text: Mafie 2014 »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Středa 18. 02. 2015, 22.29 | Litera, Básně | 101x přečteno



comments powered by Disqus