Někdy nestihneme říci vše, co bychom chtěli. Nebo co bychom snad říci měli. Někdy je času hodně a my jen tupě sedíme, a když se konečně odhodláme, je pozdě, protože nemluvíme tak rychle, abychom řekli všechno, co bychom rádi. Naštěstí nikdo neumírá. Počkám si až s dotyčným opět pojedu metrem.


««« Předchozí text: Milníky mého života (průběžná aktualizace) Následující text: Řídil jsem BMW »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 13. 03. 2015, 12.31 | Úvahy | 135x přečteno



comments powered by Disqus