Já chci tě milovat víc,
proč jest na světě den a noc jen?
Zastavit písek času, co neúprosně padá,
kéž není to jen přelud či snad potměšilý sen.

Já životní dálavou jdu lásce vstříc,
a vím, že TA není pouhé zdání ze kterého šílíme,
cítit je je jako rosa rozlitá po lučním kvítí zrána,
kterou do vědra pomalu, pracně, avšak s úsměvem sbíráme.


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Čtvrtek 2. 04. 2015, 22.04 | Básně | 180x přečteno



comments powered by Disqus