Autor: Opicakuz & Charousnice

Byl jsem jednou v lese,
coz zazitky s sebou nese.
Bylo rano, pekny den,
Me hovno chtelo rychle ven.

Lopuch zadny a uz vubec s beruskou,
marne jsem se branil chodit s hnedou pokozkou.
Potrisnen a zhrzen siyuaci tezkou,
donutil jsem se vylezt na Vysehrad za kneznou.

Copak vestis, copak v dali vidis, Libuse?
Tys hovno nechal pod stromem moruse!
Tot neliby a nezodpovedny tvuj cin!
Bud rad, ze te nevidel tvuj syn!

Dale vidim caru hnedou,
ty vypary me po ni vedou.
Po staleti temna, dlouha cesta,
je uz teda celkem seschla.

Hled, ty tu vsak kalis stale,
travici trakt hoden krale.
Kazdy by mohl konzistenci zavidet,
ale probuh, musis u toho tak dovadet?!

Odpust si pri kaleni ten skakaci hrad,
ty nemuzes u toho drepet, ci stat?
A zacni si konecne lepe pocinat
i v koulovani a prestan narikat.

Inu, vzal jsem hrat snehu, i kdyz trochu hnedou
a do toho pocinu ja vlozil se s nehou.
Vsak obratme list, hoven uz bylo dost,
coz takhle popsat nejakou peknou kost?

Moje Marka doma pere, zehli, vari,
kdyz knirek si oholi, tak potom zari.
Vsech sest deti postavi do late,
kdyz je hlidam ja, kaslou na me, proklate!

A kdyz jsem z nivh vedle, tak jdu prave do lesa,

…anebo si to s Markou rozdame!
Amen.


««« Předchozí text: Čas Následující text: Levná sluchátka »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Pátek 3. 04. 2015, 11.24 | Básně | 162x přečteno



comments powered by Disqus