Moře je kaluž tvých slz,
když po večerech polštář v křeči svíráš.

Prázdná je dlaň,
asi jako omluva, když jsi řekla „sbohem“.

Já mám tě stále v mysli,
tak proč to tak prosím tebe míváš?

Rozcházíme se domů,
každý svým tempem, pomalým krokem.


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Úterý 26. 05. 2015, 12.33 | Básně, Litera | 179x přečteno



comments powered by Disqus