R: Kráčel jsem nocí temnou,
naposledy jsem se bál,
Kráčel jsem nocí temnou,
šel jsem stále dál a dál.

Nic neměl, nic neviděl,
do ran stále se řezal,
hladový nic nepozřel,
byť žebrat jsem se nebál.
_____________________________

Nikde nikdo, noc temná,
cesta ve dví, nevím kam,
jak ten čas stále tiká,
cítím, že jsem více sám.

R:

Hůl neopouštím nikdy,
ač se bojím, rozjímám,
v hlavě mám všechny křivdy,
konec svůj už přijímám.

R:

Vidím teď čtyři cesty,
nad rozcestím visí kříž,
Kristus kyne hlavou kudy,
přistupuji k němu blíž.

R:

Pokorně poděkuji,
třikrát říkám „nebojím“,
beznaděj odkloňuji,
noc již není temná – vím.

R:


««« Předchozí text: Hrob Následující text: Západ slunce »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Neděle 4. 10. 2015, 12.35 | Básně, Litera | 128x přečteno



comments powered by Disqus