Tento film velmi dobře vystihuje skutečnost, že člověk je tvor, kterého lze s trochou snahy zmanipulovat. Přesně to se profesorovi podařilo. Využil strategie, kde si studenti založili své hnutí Vlna, které mělo zlepšit nejdříve je a ke konci celé Německo. Výborně zpracované bylo postupné stupňování požadavků Vlny. Nejdříve se museli nosit uniformy, což je přece nic proti ničemu. Například průvodčí je mají také. Na druhou stranu je to již výraz jistého začlenění do skupiny. Další povinnosti, jako třeba vstávat, když chce žák něco říct a podobně vyvrcholily až k tomu, že si žáci začali sami diktovat pravidla. Například nepouštěli do školy nikoho, kdo neobkreslil rukou jejich znak. Našlo se ale velice málo lidí, kteří byli proti těmto pravidlům, jelikož zde působil davový nátlak. Ihned jak někdo z davu vystrčil ruku ven, ihned byl sražen k zemi a neměl žádnou možnost uspět se svými názory. Žáci ve Vlně našli něco co je spojovalo a nehodlali se toho vzdát. Ve chvíli, kdy profesor ohlásil ukončení projektu na všechny to působilo velmi zdrcujícím dojmem. Jakoby již neměli nic. Přitom se ale nic nezměnilo. Mohli se dále stýkat, fandit své třídě na vodním pólu a pořádat párty. Ale již to nebyla právě Vlna. Jeden ze žáků to psychicky nevydržel a zastřelil se…


««« Předchozí text: Život na vlásku Následující text: Strangers »»»


Plusni to!

Ukaž článek kámošům!

Tweetuj!

Úterý 22. 03. 2011, 09.59 | Film, Úvahy | 549x přečteno



comments powered by Disqus