Archiv autora: opicakuz

Malej kluk

Možná jednou přestanu bejt malej kluk. Přestanu se zajímat o to, jak vznikla voda a přijmu, že je to kombinace dvou vodíků a jednoho kyslíku. Přestanu se pak ptát, kde se vzaly ty dva prvky a jak to mohlo vzniknout z ničeho. Přijmu fakt na bázi ověřený teorie a přestanu hledat souvislost s nekonečnou přeměnou energie. Protože prostě energie se vzala z ničeho, ale pak už se dá změnit jenom na hmotu a všechno je z ničeho a zároveň teda nic.

Možná začnu bejt dospělej a začnou mě zajímat peníze. Budu vydělávat jako bílej a po práci v kanclu budu počítat, kolik mi zbylo v portmonce na balíček doutníků, který beztak nekouřim, ale když už, tak teda jo. Začnu se zajímat o to, kolik mi zbejvá, nebo přebejvá na účtu dřív jak čtvrtletně a třeba mě i začne pálit těch třicet hadrů, co jsem spálil na Bitcoinech.

Pokračování textu Malej kluk

Ráno

Ranní motanice
a věštby ze zaschlých slz červeného vína
zbědované pohledy na rozsypané doklady a rozkutálené mince
míjení lidí a domů jako v urychlovači
žaludek na vodě
skoro na zvracení
ten včerejší fastfood
vyprahlá ústa
dejte vody pít


Úděsné vyčerpání
a napuchlé tváře
těžká víčka
nabobtnalé kruhy pod očima
zaschlá nedokonalá kružnice z pivní pěny na stole
kde se povalují zbytky brambůrků
slaných tyček
arašídů
a popcornu
vzpomínky na včerejšek
a proplouvání dneškem

Fejeton: Český šmak

Po dlouhé době jsem navštívil obchodní dům na Chodově. Samozřejmě jsem se ztratil na dobrých 20. Informační panel nakonec pomohl překlenout mou frustraci z několika východů a já našel sektor s jídlem. Jako sorry, ale jestli je něco větší bizár, než seriál Tajemství vesmíru, tak je to přesně tohle.


Bistrawveg má hezkou slečnu u kasy, ale jinak prázdno. Ta se usmívá i při pohledu na ostatní pulty, kde se servíruje maso horem dolem. I když co by se neusmívala. Ať si jí kdo chce, co mu chutná a není mu to prosti srsti a nevtírá to ostatním. Nebo to tak nějaký vegan nemá?


Vedle je Thai Land s kýčovitými lampiony ala bordelraum ve Smečkách a nahoře svítí logo meditujícího týpka. Vnitřní klid mu ruší možná jen vedlejší Šmak české kuchyně, kde naklepávají jeden řízek za druhým.


Mexican grill bez grilu v prodejně (nepočítám trouby) působí prostě divně. Safir vedle ještě divněji. Tapety ala u babičky v koupelně, vrtící se maso na kebab a chladnička Pepsi. Typický tradiční „lebanese restaurant“.


Celé atmosféře dodává na půvabu Urbanfresh, kde se máte cítit jako uprostřed pralesa. Hezký… Uprostřed několika set tun železobetonu s výhledem na paneláky a D1 s milionem aut za rohem.


Asi tak 80 % názvů jídel neznám a při pohledu na obrázky mne stejně odradí cena. Volím Šmak české kuchyně. Výpečky vypadají dobře, s porcí jsem vnitřně spokojen. Dokonce to paní nandavá na porcelánový talíř. Čekal jsem plast. A kovové příbory! Tak to jsou ty hvězdičky u obchodních center? Cool… Pití mi paní dává do 0,5 l petláhve. Nepobírám důvod – říkal jsem, že jídlo nechci s sebou. No, nechám si to na doma na výlety.


Jídlo je chutné. Kolem je jen hluk od dalších strávníků. Napadá mne jakse to vrací. Kdysi školní jídelna, dnes obchoďáky. Kolem pobíhá uklízečka a utírá hadrem čisté stoly. Druhá sleduje dění, aby mohla vystartovat. Mám zvláštní stísněný pocit. Já nechci, aby mne takto pozorovala u jídla. Po jídle u pití už to nevydržím a jdu pryč. Ještě, že si ho mohu vzít s sebou v té plastové láhvi.


Každá doba má své kouzlo, ale já vám nevím. Raději příště jídlo v mostecké Severce i když vím, že se po něm osypu.