Čecháček

R: Čecháček náš rozmilý
má rozvinutý hodnoty.

Doufám, že mi žena promine,
že mám v krvi čtyři promile.

Nenávidim šéfa, je to zmrd,
kéž by doktor konstatoval smrt.

R:

Doufám, že mi žena odpustí,
že nežeru maso od kosti.

R:

Doufám, že mi žena zahyne,
zbyde mi zas trochu semene.

Za barákem buzerantů sraz,
brokovnici nabíjím si zas.

R:

Na koloběžce za vagónem metra v maďarské vesnici

Víš, já mám takový pocit, že bych chtěla někam vypadnout. Na chvíli někam hodně daleko odcestovat. Akorát mám dojem, že tímhle si nic nevyřeším a pořád to bude jenom útěk před tím, co prožívám.

– Mne blízký člověk, všední den, liberecké koleje, kolej Harcov

Video z cesty

Dostihlo mne to také. Je zcela nepodstatné, že úplně v jiném smyslu. Důležité pro mne bylo to, že jsem se nalézal ve stavu, kdy jsem pocítil potřebu vyskočit z neúnosného koloběhu událostí, které se valily a valily rychlostí torpédované překofeinované veverky.

Offline na sociálních sítích

fb-offline

Před 14 dny jsem vypnul Facebook a ostatní sociální sítě (vyjma
Youtube, jehož sociální funkci prakticky nevyužívám). Nečekaně, bez
ohlášení. Pohnutkou mi byla Stezka odříkání, kterou máme v oddíle Poutníci a hlavně to,
proč ji plním – zjistit, „co se stane“. Jak moc je Facebook provázán
s mým působením a s vazby na mé okolí?

Během prvních dnů jsem ze zvyku do adresního řádku vypisoval webovou
adresu a mlátil se přes prsty. V mobilu jsem se odhlásil z Messengeru a
Instagramu. I tak jsem se kolikrát málem přihlásil. Postupem času ze mne
tyto návyky vymizely.

Rozdíl oproti letnímu táboru ve stejné časové dotaci je v tom, ve
kterém prostředí se zrovna pohybuji a zda oznámím svému okolí, že nebudu
dostupný skrze toto médium.

Kupodivu mám na Facebooku po přihlášení nyní nepřečtených 23 zpráv
a 93 upozornění. Kolik je jich skutečně důležitých pro mé okolí je
těžko soudit – informace si mí známí mohli zjistit odjinud. Faktem je,
že skrze mail/SMS mi přišly tyto zprávy po mém nereagování celkem
3. Plus jedna zprostředkovaná skrze prostředníka osobně.

Zjistil jsem zároveň, že zcela odolávat sociálním sítím není
možné. Mnoho webů má různé social plugins, takže některé příspěvky
na Facebook stránkách jsem nechtěně viděl, též i některé obrázky
z Instagramu kvůli těmto doplňkům. Stejně pak v článcích reagující
na aktuální události jsou embedované Twitter statusy. Zkrátka sociální
sítě skutečně jsou doplňkem informačních i zábavných médií, což se
bohužel často prolíná. Zároveň se pak nejde vyhnout lajkovacím
tlačítkům, buttonům pro odběry apod.

Ze sociálních sítí aktivně využívám jen Facebook a za oddíl
i Instagram.

V čem mi sociální sítě ovlivňují působení asi nejvíce? Uvědomil
jsem si, že to není pro mne primárně zdroj zábavy – podobný obsah jsem
sledoval na internetu bez ohledu na využívání sociálních sítí. Jde však
o zdroj informací sdružený do jednoho místa. V dobách, kdy jsem ještě
snad ani nevlastnil mobilní telefon, jsem měl jako homepage nastavený iDnes.
Dnes je pro mne obdoba iDnesu Facebook s tím, že se na něm sdružují
informace z vícero různých médií – což je jednodušší, než
projíždět jednotlivé portály. Bohužel nelze ovlivnit filtrování obsahu,
což je vcelku problém – ten ale částečně řeší mé zapojení do
tématických skupin.

Můj nejsilnější poznatek ze social-offline módu ve všedním životě
je, že Facebook vlastně nemohu hodnotit negativně ve chvíli, kdy jsem
zjistil, jakým způsobem ho využívám – při vědomí, že mnoho
konverzací a prohlížení hlavní zdi je určitý způsob relaxu, který
nepřekrývá primární důvod, proč Facebook mám.