Akce

Project 72 Hours In The Dubrovnik City

2016–10–14–14–34–12-nahled

The Croatian catholic church have organized the second year of the volunteer
project 72 sata bez kompromisa. There are lot
of countries like Czech Republic, Bulgaria, Great
Britain, Germany or Slovakia, that have same-named project.

Do you want to visit Croatia?

Around a week before opening the project Česká rada dětí a mládeže
(Czech organisation for the informal children groups) sent a Facebook status
with offer to participate in the Croatian 72 sata project in the time of the
Czech 72 hodin project. They promised to pay a part of the costs to the
transport and Croatian church offered the free accommodation in catholic
seminary with meals.

Experiment: 14 dnů bez mobilu

Zkusil jsem si v rámci oddílové Stezky odříkání
prožít 14 dnů bez mobilu. Naplánoval jsem si to na dobu vánočních
svátků, aby nebyl problém vzhledem k práci. Vypnul jsem zařízení a
nechal ho ležet na poličce. Nebral jsem ho s sebou ani jako „jistotu,
kdyby něco“.

Je komické, že v roce 2016 píšu tento text a podivuji se nad životem
bez mobilu, když to ještě na konci minulého tisíciletí bylo
naprosto běžné.

Mafie 2014

mafie-2014–015-nahled

Můj utíkající vrah

  1. Na jaký okamžik v Tvém letošním mafiánském životě (či
    v Záhrobí) nejvíc vzpomínáš?

Nejvíce vzpomínám na okamžik, kdy jsem si obhlédl celý objekt
klubovny našeho dětského oddílu a když jsem si byl jistý, že vrah není
na blízku, on znenadání vyrazil a já vběhl dovnitř budovy. Nakonec se
i v prvním patře nad zemí podařilo nasadit rukavičku a odrazit útok. Pak
jsem se ho snažil při honičce venku vyfotit, což se mi bohužel povedlo jen
zezadu.

Poprvé za volantem luxusního auta

mercedes-15–2-nahled Měl jsem možnost vyzkoušet
si jízdu v Mercedesu GL série. Nejsem boháč, takže auta, která jsem měl
doposud možnost řídit byly typu Panda, ojetý Opel, starší Ford s vadným
motorem a nejluxusnější bylo Mondeo od Forda. Na předváděcí akci
Mercedesů jsem si vybral největší model, který byl zapůjčení. Sedl jsem
si za volant, vedle si sedla má přítelkyně, na kterou jsem snad udělal
dojem jen v tom, že jsem uřídil cestu od skokanských můstků v Liberci na
Ještěd a zpět bez úhony. Dozadu si sedl technik od Mercedesu. Má první
otázka byla, jakže se auto vlastně startuje. Mělo automatickou převodovku,
což jsem sice očekával, ale netušil jsem, kde co je. Navíc tlačítek,
páček a ukazatelů bylo nejen na místě řidiče asi miliarda. Bylo mi
vysvětleno základní ovládání – tedy jak se rozjet a upravit
sedačku – a rozjel jsem se.

Vzhledem k tomu, že auto mělo dieselový pohon, málem se ve velkém
stoupání zastavilo (tehdy bych už dávno řadil) a poté se rozjelo rychle
jako řidič od PPL. Je fakt, že i na zasněžené cestě s občasným ledem
v zatáčkách se jelo krásně. Nebyl jsem tedy tak drzý, abych si zkusil
auto zastavit v kopci, ale věřím, že kdyby to nebylo na čistém ledu,
rozjel bych se.

Překvapilo mě i jak snadno jsem byl v tomto modelu auta schopen odhadovat
vzdálenosti protijedoucích aut a uvědomovat si, kde auto začíná a kde
končí. Vzpomněl jsem si na svého tátu, který mi nejspíš dodneška
nezapomněl odřený bok auta s přesahy a koulí. Kdyby si byl býval koupil
„Meďoura“, mohlo se mít vše jinak.

Závěrem bych doplnil dojem spolujezdkyně. Ta si prý jízdu užila a když
se podívala na střešní okénko, tak se prý cítila jako v reklamě. Po
vyslechnutí jejich dojmů jsem se pousmál a potvrdil si, že jsem skutečně
vzorový typ mužského pokolení. Střešního okénka jsem si nevšiml.
A vlastně – ani by mě to v tu chvíli nezajímalo. Důležité pro mě
byly pedály, volant a jak jinak, než rádio.

obrazek obrazek obrazek