Akce

Poprvé za volantem luxusního auta

mercedes-15–2-nahled Měl jsem možnost vyzkoušet
si jízdu v Mercedesu GL série. Nejsem boháč, takže auta, která jsem měl
doposud možnost řídit byly typu Panda, ojetý Opel, starší Ford s vadným
motorem a nejluxusnější bylo Mondeo od Forda. Na předváděcí akci
Mercedesů jsem si vybral největší model, který byl zapůjčení. Sedl jsem
si za volant, vedle si sedla má přítelkyně, na kterou jsem snad udělal
dojem jen v tom, že jsem uřídil cestu od skokanských můstků v Liberci na
Ještěd a zpět bez úhony. Dozadu si sedl technik od Mercedesu. Má první
otázka byla, jakže se auto vlastně startuje. Mělo automatickou převodovku,
což jsem sice očekával, ale netušil jsem, kde co je. Navíc tlačítek,
páček a ukazatelů bylo nejen na místě řidiče asi miliarda. Bylo mi
vysvětleno základní ovládání – tedy jak se rozjet a upravit
sedačku – a rozjel jsem se.

Vzhledem k tomu, že auto mělo dieselový pohon, málem se ve velkém
stoupání zastavilo (tehdy bych už dávno řadil) a poté se rozjelo rychle
jako řidič od PPL. Je fakt, že i na zasněžené cestě s občasným ledem
v zatáčkách se jelo krásně. Nebyl jsem tedy tak drzý, abych si zkusil
auto zastavit v kopci, ale věřím, že kdyby to nebylo na čistém ledu,
rozjel bych se.

Překvapilo mě i jak snadno jsem byl v tomto modelu auta schopen odhadovat
vzdálenosti protijedoucích aut a uvědomovat si, kde auto začíná a kde
končí. Vzpomněl jsem si na svého tátu, který mi nejspíš dodneška
nezapomněl odřený bok auta s přesahy a koulí. Kdyby si byl býval koupil
„Meďoura“, mohlo se mít vše jinak.

Závěrem bych doplnil dojem spolujezdkyně. Ta si prý jízdu užila a když
se podívala na střešní okénko, tak se prý cítila jako v reklamě. Po
vyslechnutí jejich dojmů jsem se pousmál a potvrdil si, že jsem skutečně
vzorový typ mužského pokolení. Střešního okénka jsem si nevšiml.
A vlastně – ani by mě to v tu chvíli nezajímalo. Důležité pro mě
byly pedály, volant a jak jinak, než rádio.

obrazek obrazek obrazek

Narážení soudku u Hostivařské přehrady

Přátelé a kamarádi,
právě jsem vyblil plíce a s průměrnou rychlostí 22,5 km/h (obsahující
i výšlap ze Záběhlic na Spořilov) na koloběžce dorazil jako první ze
275.631 lajkerů stránky Staropramen k místu, kde byl ukryt poukaz na 30l
sud piva dle vlastního výběru. Co to znamená? Kalbu jako prase!!!!

Sešli jsme se v uskupení já, Bára, David, Marie, Kuba, Honza, Gabča,
Jen, Dan, Mates, Radar a nakonec i Bláťa a Chumba, kteří se zapovídali a
dorazili o něco později. 😀 Vybral jsem Granáta a pípu půjčil. Bylo
hezky, a tak jsme byli venku u mola na Hostivařské přehradě.

Ze sudu zbylo ještě dobrých 12 litrů, ale to jsme pak s Bárou další
den stočili do petláhví. Anebo se tím pak polejvali, apod., ale to už je
jiná story.

 

Z Mukařova na Bezděz: Rebelové na hradě a kretén z ochranky

bezdez-14–006–1 Domluvili jsme se s Bárou, že pojedeme na
Bezděz. Jak jinak, než na koloběžkách. V Praze jsme si koupili lístky na
vlak a doufali jsme, že nám vyjde obvyklá finta jak mít levnější život.
A vyšlo to! Koloběžky jsme hodili na takové ty háky na konci vlaku a pak
jsme se o ně nehlásili. Průvodčí přímo nám nic neřekl a platili jen
cyklisté (a že si nevšiml, že jsme se hlásili na to, že jsou naše? Hm,
osud. 😀 ).

Hron aneb dvě lodě v prdeli a hnusné počasí

hron-14–007-nahled Na minulé vodě jsme se domluvili, že pojedeme na
Hron. S Kájou jsme to naplánovali a v konečném počtu 14 lidí jsme měli
jet. Dokonce jsme levně nakoupili bílá trička a Matěj udělal hezkou
šablonu a pak je všechny nastříkal sprejem. Vzniklo hezké tématické
triko, co si všichni pak první den vzali an sebe. Akorát ta bílá už není
bělejší. Den před odjezdem ještě volal Ventý, že mu odpadl háček a
potřebuje změnit objednávku z dvou kánoí na jednu trojkánoi. No
naštěstí Dronťáci jsou slušňáci a změnili to ze dne na den. Ventý ale
zapomněl odhlásit jedno pádlo, barel a vestu, ale to se podařilo ještě
během cesty žlutým autobusem do Bánské Bystrice vyřešit. Tam jsme
přesedli na bus a jeli do Brezna.