Cizí texty

Lady Black

Ami G Ami G Ami R. Ahahaaahaahah, ahahaaahahaha!
Emi

1) Má černé oči, černý vlas,když zpívá má překrásný hlas,
D Emi
černé šaty nosí, říkají jí Lady Black.
Když zpívá tak já procitám a přitom slzy v očích mám
D Emi
a chápu štěstí, chápu lásku, chápu Lady Black.

2) Ta píseň slova nesnáší, přesto útěchu přináší,
v ní srdce je i duše týhle malý Lady Black.
Jak rád bych takhle uměl hrát, jak rád bych ji se viděl smát,
jak rád bych štěstí svý přenechal malý Lady Black.

3) Ji v mládí nikdo nehladil, nevlastní otec ji jen bil
když z hospody se vracel domů k malý Lady Black.
Když plakat potom přestala tak tichounce si zpívala
tu píseň, kterou dodnes zpívá malá Lady Black.

4) Když jí bylo šestnáct či víc tak odešla od otce pryč
a doma lístek nechala mu „sbohem Lady Black“.
Za peníze co šetřila starou kytaru koupila
a na lavičce v parku hrála malá Lady Black.

5) Často asi měla hlad a často neměla kde spát,
však mý pozvání nepřijala nikdy malá Lady Black.
Měla svý šaty havraní když snědla prášky na spaní
a druhý den už byla v nebi malá Lady Black.

6) Ten večer byl jsem v baru pít a vůbec už jsem nechtěl žít,
když jsem si vzpomněl že už není malá Lady Black.
Pak řek jsem si ty musíš dál už kvůli tomu abys hrál
tu píseň kterou dodnes zpívá malá Lady Black

Dvaadvacítka

Tak jsem dnes jela v tramvaji, v dvaadvacitce. A uvedomila jsem si, ze je
to krasny cislo. A prala jsem jsi, aby me odvezla ne do prace, ale treba nekam
do zasnezenych Alp. A prala jsem si, abych tam stravila alespon tyden
s nejlepsim chlapem na svete. A prala jsem si, aby me pak odvezla zpatky domu,
kde na me bude cekat nejlepsi mama na svete, takova, jakou by chtel kazdej.
A nejlepsi kamaradi, kteri me nikdy v nicem nenechaj.

A ta tramvaj mi povida: pockej. Za tyden budes na bozi dovoleny s bozim
chlapem. A to ostatni taky neni problem. Vzdyt to vsechno mas. Perfektni mamu,
skvely kamose. Akorat, ty vole, nechtej od toho zivota tolik… ja te prece
nemuzu odvezt do Alp!

Autorka: Bára Sirová

Harfa ve sněhu

Před několika dny jsem skládal dopis pro Ježíška. Snad
to bylo pro dědu Mráze, nevím, chlapečkovi to bylo jedno. Dopis měl ryze
obchodní charakter. Objednal jsem (až do domu) housličky a bubínek, autobus,
kašpárka a také oponu. Jako protihodnotu jsem nabízel jménem svého klienta
čisté uši, to, že bude po celý rok hodný, a to je dlouhá doba, a že bude
pít každý večer rybí tuk. Sepsal jsem ten dopis a vzpomněl jsem si na
všechna svá vánoční přání, co jsem jich kdy měl – a bylo mi
smutno.

Henri Michaux: Mírumilovný člověk

Plume vleže roztáhl ruce a s překvapením zjistil, že
nenachází zeď. „Ach,“ pomyslel, „patrně ji snědli mravenci.“
A usnul nanovo. Načež s ním zatřásla žena. „Jen se podívej,“
řekla. „Povaleči! Zatímco si tu spíš, ukradli nám dům!“ A opravdu,
ze všech stran je obklopovalo nebe bez mráčku. „Hm, už se stalo,“
pomyslel si. Načež ho probudil hluk. Plnou parou se na ně řítil vlak.
„Vypadá pěkně nedočkavě,“ pomyslel si. „Určitě dorazí před
námi.“ A usnul nanovo.

Načež ho probudil chlad. Byl zmáčený krví až na kůži. Manželka
byla na cucky: poblíž se válely jednotlivé kusy. „Krev s sebou
přináší spoustu nepříjemností,“ pomyslel. „Jako by nemohl jet
jinudy… Inu, stalo se…“ A usnul nanovo.

„Poslyšte,“ pravil soudce, „můžete nám vysvětlit, jak se vaše
žena mohla poranit natolik, že byla nalezena v osmi kusech, zatímco vy,
který jste byl vedle, jste jí v tom nedokázal zabránit, ba dokonce jste si
ničeho nevšiml? To je tedy záhada. A celý případ se točí
kolem ní.“

„V tom mu opravdu nemohu pomoci,“ pomyslel Plume a usnul nanovo.

„Poprava se bude konat zítra. Obžalovaný, chcete něco dodat?“
„Promiňte,“ řekl, „nesledoval jsem to celé.“ A usnul nanovo.

Dílo je ze sbírky Jistý Plume (1899–1984).