Litera

Experiment: 14 dnů bez mobilu

Zkusil jsem si v rámci oddílové Stezky odříkání
prožít 14 dnů bez mobilu. Naplánoval jsem si to na dobu vánočních
svátků, aby nebyl problém vzhledem k práci. Vypnul jsem zařízení a
nechal ho ležet na poličce. Nebral jsem ho s sebou ani jako „jistotu,
kdyby něco“.

Je komické, že v roce 2016 píšu tento text a podivuji se nad životem
bez mobilu, když to ještě na konci minulého tisíciletí bylo
naprosto běžné.

Dopis

R: Dopis uzavřený, nikdy nepřečtený,
nechtělas ho zkrátka mít.

Dopis utajený, dobře zalepený,
nechtělas ten život žít.

Když tu teďka sedím, hlavu na kolenou,
říkám si, že nejsem pán.

Kvůli velké lásce, slzy stále tečou,
bohužel se všeho vzdám.

R:

Měli jsme se hodně, ale vlastně proč to,
čas neúprosně běží dál.

Dopis podpálený, dávno roztrhaný,
co nenapsal písař-král.

Archiv pionýrských kronik

Naskytla se mi příležitost, která se nezahazuje. Měl jsem v ruce
nespočet kronik různých pionýrských skupin. Hrabal jsem se v tom pár
hodin a bylo to neskutečně poutavé.

Číst kroniky skoro 70 let staré a poznávat dobu jinak než skrze
učebnice. Jasně, je tam cítit ta rudá pachuť, akce jako Partyzánský
samopal, branný běh apod. Výstřižky Husáka, 1. Máj, osvobození rudou
armádou a takovéhle kraviny.

Je na druhou stranu vidět, že víc než 50 % lidí to nedělala, protože
jednoduše musela. Ze zápisů je to více než zřejmé. Vlastně i ty
dětské zápisy vypadají mnohem lépe, než to, co máme třeba v oddíle my.
Ty malby tuší a vodovkama… Krása! A písmo, za které by se nemusel
stydět ani Word.

Vlastně je dobře, že byl tlak na práci s mládeží. Špatně je jen to
pozadí vychovávat „řádné občany“ již od mládí. Ale zase… Kdo
chtěl, ten to obešel, leč bylo to těžší, než obejít něco dnes.

Každopádně mám z toho víc dojmů, než z čtení Blesku či
sledování Ordinace.

obrazek obrazek