Úvahy

Levná sluchátka

Mám doma několik let sluchátka do uší. Stály mě 30 Kč a použil jsem
je jednou. Bolely z nich uši. A také hrála mizerně. Máme je doma asi
každý. Padá na ně prach, ale proč je vyhazovat. Co kdyby se ještě
náhodou někdy hodila?

Dnes mi byla má sluchátka konečně k užitku. Uvnitř je nepatrně cínu.
Tam, kde se spojuje zvukový drát s reproduktorem. Byl jsem šťasten. Mohl
jsem vzít pájku, nabrat si ze sluchátek cín a oživit léta nepoužívaný
mikrofon. Jsem šťasten – i se spálenou rukou od prehistorické pájky.
A věřím, že sluchátka jsou šťastna také.

Dvaadvacítka

Tak jsem dnes jela v tramvaji, v dvaadvacitce. A uvedomila jsem si, ze je
to krasny cislo. A prala jsem jsi, aby me odvezla ne do prace, ale treba nekam
do zasnezenych Alp. A prala jsem si, abych tam stravila alespon tyden
s nejlepsim chlapem na svete. A prala jsem si, aby me pak odvezla zpatky domu,
kde na me bude cekat nejlepsi mama na svete, takova, jakou by chtel kazdej.
A nejlepsi kamaradi, kteri me nikdy v nicem nenechaj.

A ta tramvaj mi povida: pockej. Za tyden budes na bozi dovoleny s bozim
chlapem. A to ostatni taky neni problem. Vzdyt to vsechno mas. Perfektni mamu,
skvely kamose. Akorat, ty vole, nechtej od toho zivota tolik… ja te prece
nemuzu odvezt do Alp!

Autorka: Bára Sirová

Odcizení ve městě

Všiml jsem si, že zhruba ve třech čtvrtinách schodů se sympatická
slečna trápí s kočárkem. Vyběhl jsem k ní a povídám, ať počká.
„Jen si nahoře opřu koloběžku a pomůžu vám.“ Slečna mou reakci
evidentně nečekala. Cosi zakoktala spolu s děkovným smíchem. Vynesli jsme
kočárek nahoru a ona mi poděkovala. Poté si povzdechla, že je to vždycky
tělocvik. Opáčil jsem jí, že je to přeci samozřejmost a rozloučil se.
Poté jsem si to uháněl Korunní domů. Co mě ale zaráží, je fakt, že
přímo nad schody celou dobu stál hlouček kluků zhruba v mém věku
(17 – 20 let) a celou scenérii pozoroval. Bylo zřejmé, že slečnu
viděli celou dobu, ale nikdo z nich nepovažoval za normální pomoct jí.
Když jsem se slečně nabídl, zachytil jsem jejich úžas ve tvářích.
Vypadaly asi ve stylu: „Co to kurva děláš? Ať si to vytáhne sama, když
je to její kočár.“

Ministerstvo mi vzalo volební právo

Jsem spořádaný občan, chodím volit a zajímám se o to, co se u nás
v České republice děje. Dnes jsem šel k volbám do Evropského parlamentu.
Přišel jsem do volební místnosti a odevzdal občanský průkaz. Slečna se
podívala na hodinky, pokývala hlavou a už mi chtěla pokynout směrem
k plentě. V poslední chvíli se však vedle sedící paní z komise, která
také koukala na moji občanku, zarazila a sdělila mi, že ji mám prošlou.
Tím pro mne začal úřednický Proces.

Zbytek článku na: http://desitka.cz/…i-pravo.html